KARMEL

Pavlína Čančarová

Před nedávnem vzbudil velké nadšení dokument papeže Františka Evangelii gaudium o radostném předávání evangelia. Zalistovali jsme při té příležitosti diplomovou prací Pavlíny Čančarové, z níž jsme před rokem a půl otiskli několik odstavců o historii třetího řádu Karmelu. Nyní si odtud můžeme v souhrnu připomenout, co předkládají o apoštolátu laiků dokumenty učitelského úřadu církve po Druhém vatikánském koncilu. K těmto myšlenkám stojí za to se vracet stále znovu. Pro nás zvlášť v souvislosti s karmelitánským třetím řádem. A k tomu připojme jeden článek ze zmíněného dokumentu papeže Františka.

 

V předkoncilním katolickém chápání církve bylo zdůrazňováno takové pojetí církve, které se soustřeďovalo výhradně na její vnější, organizační projevy, na hierarchii. Tedy docházelo k jakémusi mlčky předpokládanému ztotožnění církve a kléru. Koncil ovšem na toto pojetí reagoval prohlášením, že církev není v první řadě institucí s přesně danou strukturou, ale že je především mysteriem (tajemstvím). Všichni, kdo skrze křest patří Kristu, jsou církví, tzn. i laici. Nejdříve je tedy v koncilních dokumentech zdůrazněna základní rovnost všech členů Božího lidu a teprve následně se rozliší jednotlivé stavy, úřady a úkoly. V tom tkví velký přínos Druhého vatikánského koncilu z hlediska celkového pojetí církve, které je takto rozvíjeno především v konstituci o církvi Lumen gentium (LG).

Dokumenty koncilu obsahují velmi cenné pasáže o podstatě, důstojnosti, spiritualitě, poslání i odpovědnosti laiků. Na ně pak navazují další myšlenky, rozvíjené v dokumentech pokoncilních: Christifideles laici (ChL) a Novo millenio ineunte.

Pro apoštolát laiků jsou základní a nejvýznamnější koncilní dokumenty Lumen gentium a dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem (AA).

Lumen gentium

v historii církve poprvé pozitivním způsobem vymezuje a definuje pojem „laik“, dále velmi všeobecně formuluje poslání laika v církvi a poprvé otevřeně hovoří o apoštolátu laiků. Laik z pohledu Lumen gentium není primárně chápán pouze jako „neklerik“ či ten, koho je jen potřeba vést, nýbrž jako ten, kdo na základě iniciačních svátostí je pověřen trojím úřadem Kristovým a tím patří zcela rovnocenně k Božímu lidu. Na tomto svátostném faktu se zakládá hluboká jednota a rovnost všech členů Božího lidu a z této základní rovnosti vychází i společné povolání všech k apoštolátu. Pouhou příslušností laiků k Božímu lidu je dáno jejich právo, ale i úkol spolupodílet se na apoštolátu celé církve a vykonávat jej dle jejich možností. K apoštolátu laik tedy nepotřebuje být delegován či pověřen hierarchií. Jeho apoštolát se odvozuje bezprostředně z členství v církvi. Laik dostává právo a zmocnění přímo od Krista a Ducha svatého, nikoliv od hierarchie. Proto laik svým apoštolátem nemá jen jakousi spoluúčast na apoštolátu hierarchie.

Toto nové pojetí laika se stává východiskem pro každé následné uvažování a rozvíjení myšlenky laického apoštolátu. Souhrnně Lumen gentium poukazuje na důstojnost laiků i na jejich odpovědnost za spásonosné poslání církve.

Dekret Apostolicam actuositatem je určen především laikům, a proto se zabývá laiky a jejich apoštolátem podrobněji. Dekret potvrzuje, prohlubuje a rozpracovává myšlenku povolání laiků k apoštolátu, specifikuje cíle laického apoštolátu (tzn. evangelizaci a posvěcování, křesťanskou obnovu časného řádu věcí a charitativní činnost), vymezuje různá pole laického apoštolátu, kterými jsou církevní obce, rodina, mládež a sociální prostředí v národním i mezinárodním řádu. Nastiňuje dvě různé formy apoštolátu laiků: apoštolát jednotlivce či apoštolát celého společenství. A v neposlední řadě se věnuje nutnosti výchovy všech laiků k apoštolátu.

Názvem dokumentu „dekret o laickém apoštolátu“ chtěl koncil rovněž v intencích Lumen gentium upozornit na to, že církev je apoštolská jako celek, jako lid Boží a ne pouze hierarchie. V různých misijních oblastech světa může být poslání církve totiž plněno již jen apoštolátem laiků.

Pastorální konstituce Druhého vatikánského koncilu o církvi v dnešním světě Gaudium et spes se zmiňuje o apoštolátu laiků jen okrajově, protože byla sepsána s jiným zaměřením, než je vlastní laický apoštolát.1  Hlavním přínosem dokumentu Gaudium et spes pro apoštolát laiků je to, že skutečnost laického apoštolátu zasazuje do celkového kontextu dnešní situace světa a církve a jejich vzájemného vztahu a že ústřední téma konstituce – „člověk“ – se pak stává velmi důležitou perspektivou laického apoštolátu.

V roce 1988 byl vydán list Christifideles laici, který vznikl jako výsledek biskupského synodu, věnovaného povolání a poslání laiků v církvi a ve světě. Tento apoštolský list Jana Pavla II. myšlenkově vychází z dokumentů Druhého vatikánského koncilu, staví na nich, prohlubuje a rozvíjí je. Cílem dokumentu je znovu posílit vlastní odpovědnost laiků v církvi a vědomí toho, že jejich účast na apoštolátu církve je nenahraditelná, a proto velmi žádoucí.

Apoštolský list Christifideles laici byl sepsán již s určitým časovým odstupem od Druhého vatikánského koncilu, takže všichni účastníci zmíněné biskupské synody již měli možnost zpětně posoudit celkový pokoncilní vývoj a směřování laiků v církvi. Synodní otcové uznali, že mnoho laiků v síle Ducha svatého jde cestou svatosti a cestou společenství, že mnoho laiků se aktivně podílí na liturgii, na zvěstování Božího slova a na katechezi, že přijímají a vykonávají mnohé služby a úkoly; že dochází k rozvoji mnohých duchovních sdružení a hnutí, jejichž členové jsou též laici (srov. čl. 2 dokumentu).

List rovněž nezakrývá, že cesta, kterou laici po koncilu nastoupili, nebyla pro ně a pro jejich apoštolát v církvi a ve světě tak úplně bez obtíží a bez nebezpečí. Zmiňuje dvojí pokušení, kterému byli laici po Druhém vatikánském koncilu vystaveni a kterého se ne vždy vyvarovali. Prvním pokušením pro laiky a pro jejich apoštolát se stalo to, že velmi silně soustředili svůj zájem na církevní služby a úkoly, a to až tak, že se vzdávali vlastní odpovědnosti ve svých povoláních, ve společnosti a ve světě ekonomiky, kultury i politiky. Druhým pokušením se pak stalo nesprávné oddělování víry a života a oddělování přijetí evangelia od konkrétní činnosti v různých záležitostech současného světa a současné doby.

V žádném apoštolátu, tedy ani v apoštolátu, vykonávaném laiky, nelze opomenout nezastupitelnou úlohu Ducha svatého. I výše zmíněné dokumenty hovoří o Duchu svatém jako o životním principu církve a o tom, že právě Duch svatý podporuje církev, i laiky, při naplňování jejich poslání.

Posledním dokumentem, o němž se zmíním, je apoštolský list Jana Pavla II. Novo millenio ineunte z roku 2001. Papež přišel se svým apoštolským listem, aby v návaznosti na prožité jubileum roku 2000 nasměroval církev na začátku nového tisíciletí. Aby vytyčil konkrétní úkoly, konkrétní program. Církvi tak bylo uloženo vytvořit účinný pastorační program a tento pak s pomocí Boží hluboce zakořenit v kontemplaci a v modlitbě. Velkým přínosem tohoto apoštolského listu je především zdůraznění skutečnosti, že každá pastorace a evangelizace, každý apoštolát se musí zakládat na osobním vztahu přátelství s Kristem, že je nutné budovat a prohlubovat v modlitbě a rozjímání svůj osobní vztah s Ježíšem. Teprve laici, zapálení Boží láskou a ozáření Kristovým světlem, které budou nazírat, přijímat a číst v jeho tváři, budou připraveni a uschopněni účinně uvádět do života myšlenky Druhého vatikánského koncilu o povolání laiků a jejich apoštolátu.

A neponechejme stranou své pozornosti, že ve zmíněných dokumentech nacházíme také zmínky o spiritualitě společenství (AA, čl. 4; ChL, čl. 29).

Evangelii gaudium:

102. Laici jsou jednoduše nezměrnou většinou Božího lidu. Slouží jim menšina, kterou tvoří svěcení služebníci. Vědomí identity a misijního poslání laika vzrostlo. Máme velký, byť nedostačující počet laiků se zakořeněným smyslem pro společenství a obrovskou věrností závazku k činorodé lásce, ke katechezi a slavení víry.
Uvědomění této odpovědnosti laiků, rodící se ze křtu a biřmování, není všude stejné. V některých případech proto, že laici nebyli formováni k přijímání odpovědnosti, v jiných proto, že z důvodů přepjatého klerikalismu, který je drží stranou od rozhodování, nenašli ve svých místních církvích prostor, aby se mohli vyjádřit a jednat.
Třebaže roste účast mnohých na laických službách, neodráží se toto nasazení v pronikání křesťanských hodnot do sociálního, politického a ekonomického prostředí. Omezuje se často na vnitrocírkevní úkoly bez skutečného nasazení pro využití evangelia k přeměně společnosti. Formace laiků a evangelizace profesních a intelektuálních kategorií představují důležitou pastorační výzvu.

(Úplný text apoštolské exhortace Evangelii gaudium je dostupný na internetových stránkách vatikánského rozhlasu.)

Připomínáme

30 led 2023;
18:00 - 21:00
Setkání terciářů Velké Meziříčí
01 úno 2023;
00:00
bl. Kandelaria od sv. Josefa, panna
04 úno 2023;
09:00 - 13:30
Setkání terciářů Praha - Liboc
11 úno 2023;
08:00 - 12:00
Setkání terciářů Olomouc-Hejčín
13 úno 2023;
17:30 - 19:30
Setkání terciářů Brno

Kalendář

leden 2023
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Přihlášení