KARMEL

Ježíši, jsi přítomný ve svatostánku a modlíš se k Otci. Nepřicházím tě vyrušovat. Přicházím, abych se svou přítomností připojil k tvé přítomnosti. Jsem spojen se členy rozptýleného lidu, který pracuje pro tvé království, přicházím s posláním shromáždit je. Budu zkoumat obzor a postupně ti předkládat lidská společenství, jež znám, národy i jednotlivé duše? Nebo se budu modlit, aniž ti budu vyjmenovávat ty, kteří mi byli svěřeni, a jen se ti budu klanět, prosit tě a milovat za všechny dohromady: za ně i za sebe? Již dlouho mám ve zvyku říkat ti všechna tato jména, ale na tom vůbec nezáleží. Mým úkolem je následovat hnutí okamžiku, neboť účinek bude vždycky stejný. Když jsem v modlitbě spojený s Bohem, pak také ti, k nimž jsem vázán skrze zástupnictví, jsou spojeni s Bohem. Mystické tělo se tak spojuje s tebou a já jsem skrze zástupnictví, jež konám pro tebe, jeho srdcem.

(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Suite sur la très noble vertu de religion)