Doporučujeme
Terezie z Avily (1515–1582)
Můžeme se dívat na svou duši jako na hrad vytvořený z jediného diamantu nebo z průzračného krystalu, v němž je mnoho příbytků, jako je jich mnoho v nebi...
Abychom měli nějakou představu o jeho úchvatnosti a důstojnosti, stačí pomyslet, že Bůh říká, že ho stvořil ke svému obrazu, i když je stále rozdíl mezi hradem a Bohem jako mezi Stvořitelem a tvorem, neboť i duše je stvořená... Tento hrad má mnoho pokojů, některé jsou položeny vysoko, jiné nízko a opět na bocích. Ve středu, uprostřed všech je hlavní pokoj, kde se odehrávají velmi skryté věci mezi Bohem a duší.
Nakolik to já chápu, vstupní branou do tohoto hradu je modlitba a rozjímání. Nejsem víc pro rozjímavou než pro ústní modlitbu, neboť při každé modlitbě je třeba i rozjímat. Nenazývám totiž modlitbou to, když si někdo neuvědomuje, s kým mluví, kdo to s ním mluví, co žádá a od koho to žádá, i když přitom hodně pohybuje rty...
Má-li někdo zvyk mluvit s Boží velebností jako s nějakým otrokem, aniž by pomyslel na to, zda hovoří dobře nebo špatně, spokojen s tím, co mu přijde na jazyk nebo co se naučil nazpaměť, protože se to už mnohokrát modlil... to nepovažuji za modlitbu a kéž Bůh nedopustí, aby se tak někteří křesťané chovali.
Vraťme se však k našemu hradu a jeho mnoha komnatám. Nesmíte si představovat tyto komnaty jednu za druhou, jako řetěz pokojů. Zaměřte svůj pohled do středu, kde je příbytek či královský palác... Kolem ústředního pokoje, a nad ním, je mnoho jiných, jež jsou zcela prosvíceny Sluncem, jež září uprostřed...
Velmi na tom záleží, aby modlící se duši, ať dosáhla jakéhokoliv stupně, byl ponechán volný pohyb, jak se jí zlíbí, nahoru, dolů, i na všechny strany, aniž by byla nucena choulit se v jediném pokoji.
Pán má mnoho cest, po kterých vede duše... každou vede podle toho, co je pro ni lepší.
(Hrad v nitru, 1. a 6. příbytky)
Související
Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily