KARMEL

Líbilo by se mi o tom nemluvit a zachovat o tom mlčení...Jan od sv. Samsona (1571-1636)

Co mám ještě udělat nebo říci? Jsi přece v mém vlastním těle! Není tím řečeno vše? Ano, jistě, je to tak! Když myslím na naše vzájemné, s ničím nesrovnatelné sjednocení, velmi se podivuji opovážlivosti, s níž některé tvé nejmilejší nevěsty odhalují lidem jeho neproniknutelné hlubiny.

Já v tom mám jasno: i kdybych o něm mluvila tak vznešeně, jak to jen lze, spíše bych umenšovala nádheru a hloubku našeho vzájemného manželského sjednocení – prostého a nepřekonatelného v našem těle a v našem duchu –, než že bych dokázala slovy vyjádřit něco z jeho skutečné podoby.

Naopak, líbilo by se mi a bylo by mi velmi příjemné o tom nemluvit a zachovat o tom mlčení. Vím totiž, že právě tak se naplní má touha: ono nevýslovné tajemství našeho vzájemného sjednocení. Nad to Ti tak prokáži nekonečně větší poctu. Ale co to říkám? Odpusť mi, ó můj Ženichu: uvidím Tě a budu Tě zakoušet nevýslovně sladce! Ale co to zase říkám, ó můj nejmilejší Ženichu? Odpusť mi, když se zdá, že nevím, co říkám a co dělám: vzájemně budeme mít potěšení jeden v druhém, ty ve mně a pro mne a já v Tobě a pro Tebe.

Ale co teď? Nač mám myslet nebo co dělat? Nezdá se i Tobě, můj milý Ženichu, že chci postavit a upevnit celé své štěstí a potěšení, které v Tobě, svém Protějšku, nalézám, jen a jen na Tvé božské přirozenosti? Ano, můj Nejmilejší, vždyť v tom spočívá všechno mé potěšení a celé mé blaho. Ale přesto se chci odtud, aniž bych opustila božskou přirozenost, zabývat láskou a kvůli lásce tělem, které je nadále nedostižným způsobem sjednoceno s Tvým nejvznešenějším božstvím, nedostižně jako božství samo; chci milovat tělo, které jsi vždycky miloval, nebo lépe řečeno: které jsi od počátku miloval v sobě, protože od Tebe pochází a pro Tebe je určeno.

Odkud ale tato tvá láska pochází, kde sis ji vypůjčil? Není ode mne? Podobně jako jsi tělem z mého těla, kostí z mých kostí, podobně jako jsi životem z mého života a láskou z mé lásky? Proč sis ji ode mne vzal a svou (tělesnou) podobu sis vypůjčil od mé podoby? Potřeboval jsi ji ve své blaženosti? Proč sis ji ode mne vzal, ne-li proto, abych se do ní zamilovala vroucí láskou, tolik, že v tom nalézám odpočinek (pro svou duši); a abych byla zcela táž jako můj Ženich a abych byla v mém Ženichovi, kterým jsi Ty? A nežasneš nad tím, že Tě úplně nezahaleně objímám s planoucí láskou, Tebe, který jsi zcela božský ve svém božství a zcela božský ve svém lidství? Tebe, který jsi pro svou slávu a blaženost jsi – ve svém božství a lidství – jediným skutečným božským a lidským základem všeho?

Vybráno z knihy: Die dunkle Stille
Vydaly: Elisabeth Hense a Edeltraud Klueting
Vyšlo v nakladatelství: EOS Verlag Sankt Ottilien, 2012
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Svatební píseň (1)
Svatební píseň (6)
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona

Kalendář

říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Přihlášení