KARMEL

Pak s Bohem uzavře sňatek tím, že mu natrvalo daruje sebe sama.Zjednodušení života ve prospěch růstu lásky

Ve své nejhlubší podstatě se člověk rozvíjí a dozrává do podoby, k níž ho stvořil Bůh. Když je osvobozen od tísnivých a svazujících starostí o své vlastní štěstí, může objevovat šíři a hloubku zcela nového života. Cítí se Bohem láskyplně napřímen a obdarován důstojností, kterou nemůže ztratit.

Sám sebou se člověk nestane »seberealizací«, ani tím, že v životě prosadí vlastní možnosti. Této hloubky nedosáhne ani pomocí mistrně zvládnutých meditačních technik. Skutečná hloubka života nespočívá v co nejdokonalejším provádění duchovních úkonů, nýbrž v naprosté otevřenosti, která dovolí Bohu, aby v nás působil on sám. Pak může být člověk přiveden dále, než kam by ho dovedly jeho vlastní schopnosti, a v extázi naprostého sebevydání může zakusit nepředstavitelný dar lásky přivedené k dokonalosti. Ve svobodě a stále rostoucí lásce se učí na tuto lásku odpovídat. Čím více miluje, tím více lásky dovede přijímat a tím větší bude opět jeho schopnost milovat.

Láska je prostředkem k lásce a méně dokonalá láska je prostředkem k lásce dokonalejší a ta je zase prostředkem k nejdokonalejší aktivní lásce a jejímu svrchovanému působení. Všechny tyto prostředky a stupně představují určité příkladové modely a zároveň jsou praktikováním lásky; a k nim všem, především k těm posledním, patří snadná, něžná, prostá, vznešená, hluboká, široká, jedinečná a výtečná kontemplace předmětu právě této lásky, která se člověka vždy zmocňuje a uvádí jej do vytržení.

V hnutí své rozvíjející se lásky Jan krok za krokem zakoušel, jak víc a víc »rozkvétá« v člověka odpovídajícího svému nejhlubšímu povolání. Každý nový krok představoval další zjednodušení jeho dosavadního života ve prospěch růstu lásky. Každý nový krok s sebou nesl důsledky pro jeho životní praxi a zároveň byl vzorcem pro každé další setkání s touto láskou. Čím více tento proces pokročil, tím více Jan ztrácel kontrolu nad sebou a nad rozvojem svého duchovního života a stále více se připodobňoval božské lásce. Nakonec bylo vše jednoduché, prosté a v jednotě: Janova láska a Boží láska. Láska sama se stala iniciátorkou jeho dalších kroků. Pronikala nejhlubší podstatu jeho bytí a jemu nezbývalo nic jiného, než ve své lidské odpovědi lásky, která si pro sebe nechtěla ponechat nic, s úžasem sledovat a reflektovat vše, co od Boha přijímá:

Takový je řád Božího láskyplného a účinného sdílení se tvoru, jenž velmi sladce zakouší Boha v lásce, která ho zdokonaluje pro přijetí nejvznešenějšího pokoje a nevýslovných slastí Jeho Majestátu. Proto je nádherné spatřovat takovou záři a lesk, které vycházejí z jeho nitra doširoka otevřeného božským paprskům, jež je zcela pronikají a představují a působí nevyslovitelná poznání a nepředstavitelné slasti a rozkoše. Než sem ale člověk dospěje, musí nejprve absolvovat očištění a osvícení v řádné návaznosti jednotlivých fází... Tímto způsobem se musí člověk ve své celistvosti vnitřně i navenek navrátit k Bohu. Pak s Bohem uzavře sňatek tím, že mu natrvalo daruje sebe sama, a Jeho Majestát mu k tomu s velikou láskou přidá svou překypující milost.

Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Autor: Elisabeth Hense, TOCarm.
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Tajemství šťastného života slepého br. Jana (1)
Tajemství šťastného života slepého br. Jana (4)
Svatební píseň
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona

Kalendář

říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Přihlášení