KARMEL

Dělení na stupně a různé způsoby modlitby

Protože lze mystický život chápat jako výstup ke sjednocení s Bohem, jsou v něm rozlišovány různé stupně nebo fáze. Nejjednodušší dělení představuje dělení na tři stupně či cesty: cesta očistná, která také bývá nazývána cesta umrtvování nebo život umírání; zde stojí v popředí očištění od všech hříchů, odpoutanost od toho, co je pozemské, pokání a umrtvování. Druhým stupněm je cesta osvětná, praktikování ctností, ozdobení nevěsty, aby mohla vyjít vstříc ženichovi.

Třetí stupeň nazývá Ruisbroek „nazíravý život“, jinak bývá často nazýván „cestou sjednocení“. Je to život nejhlubšího sjednocení s Bohem – tak hlubokého, že se v něm duše stává pasivní, protože Bůh sám si vyhrazuje schopnosti duše zcela pro sebe. Stojí za povšimnutí, že Ruisbroek a Terezie z Avily zde stejným způsobem dělí ještě dál. Po modlitbě usebrání následuje modlitba klidu, spočinutí v Milovaném jako ve spánku; pak následuje duchovní smrt sobě samému, aby člověk v Bohu a s Bohem mohl vstát k novému životu. Oba pak připojují obraz duchovního zasnoubení, které je korunováno duchovním manželstvím, nejhlubším a trvalým sjednocením s Bohem.

Tak jako u Ruisbroeka, rovněž u Terezie tedy nacházíme starší dělení do sedmi stupňů. První tři stupně zahrnují vzdálenější přípravu na mystický život, odvrácení od tvorů, obrácení k Bohu, praktikování ctností a aktivní usebrání, a patří vlastně spíše k askezi. Čtyři nejvyšší stupně popisují vlastní mystický život. Terezie líčí těchto sedm stupňů ve svém popisu sedmi komnat vnitřního hradu v knize „El Castillo interior“ (Vnitřní hrad), kterou můžeme nazvat mistrovským dílem mystické literatury.

Když se zaměříme zvláště na způsob, jak je vztah s Bohem hledán a nalézán, když pohlížíme na mystický život především jako na život modlitby, pak je rozjímání prvním stupněm, vylití srdce nebo afektivní modlitba druhým a výstup ke kontemplaci, prostá a jednoduchá (1) modlitba třetím stupněm. Tato bývá také nazývána modlitbou usebrání nebo vnitřní modlitbou. Usebrání je pak přechodem k mystickému životu, a sice nakolik se aktivní usebrání promění v usebrání pasivní a toto navodí modlitbu klidu, která bývá zpravidla chápána jako čtvrtý stupeň. Pátým stupněm je pak extatická modlitba, při níž je duše uchvácena a vyzdvižena k Bohu. Terezie zde rozlišuje tři fáze: vytržení, extázi (2) a let ducha (3), jež se od sebe liší intenzitou a vroucností, s nimiž je duše uchvácena k Bohu. Šestým stupněm je modlitba naprosté odevzdanosti a darování se Bohu, duchovní zasnoubení, které na sedmém stupni vrcholí ještě hlubším a trvalejším sjednocením s Bohem, duchovním manželstvím.

(1) Ve smyslu prostoty a jednoduchosti, jež jsou Božími vlastnostmi a které v sobě nese i člověk jako ten, jenž je stvořen k Božímu obrazu.
(2) Hrad v nitru, Šesté komnaty, 4. kapitola.
(3) Hrad v nitru, Šesté komnaty, 5. kapitola.

Převzato z knihy: Engagierte Mystik
Autor: Titus Brandsma
Vydal: Bonifatius-Verlag Paderborn, 1991
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Související články

Titus Brandsma: Co je mystika? (1)
Titus Brandsma: Co je mystika? (5)
Jaký obraz Boha fascinuje dnešního člověka?
Kontemplativní život je vznešený a přesto zcela prostý

V Karmelitánském nakladatelství: Titus Brandsma