KARMEL

Kde se vedou skutečné boje, tam by se člověk asi vyburcoval...Adrienne von Speyr (1902-1967)

Zatímco jste byl pryč (byl jsem deset dní nepřítomen kvůli jednomu kurzu), tématem téměř každé noci byla: samota (1). Nikdo nechce následovat (Pána) do utrpení, neexistuje už žádná služba (2) s ohledem na utrpení, žádná vydanost celého života beze zbytku. Tak se samota s blížícím se křížem stále zvětšuje.

Petr, první z učedníků, zrazuje; kolem Pána vzniká velké vakuum. Našla by se řada lidí, kteří Pána mají rádi a rovněž nějak i věří, mají ale strach z účasti na utrpení Olivové hory, z účasti na kříži. Cítí se angažováni v tom, co je podprůměrné a vágní, a nad to jejich zájem nesahá. Možná by se zajímali, kdyby jim to řekl někdo dříve, ale teď už mají pevné plány pro svůj život. Stačí jim, když budou dále »vegetovat« na správné cestě.

Pán je připoután na kříž. Omezení, které je s lidským životem nezbytně spojené, zůstává do posledku věrný. Selhání a lhostejnost lidí kolem sebe snáší jako člověk, který plní vůli Otce. On, Boží Syn, nechce zradit svůj příslib být člověkem až do konce.

Letos vidím tragédii kříže výrazně v souvislosti s dnešním světem a s dnešní církví: vše, co člověk zaslechne nebo čte, ukazuje stejným směrem: člověk se v podstatě už nezajímá o to, co se odehrává v utrpení Pána. Když ale hledám důvody, proč je svět dnes takový, nemohu nevidět svou spoluvinu: ani já to nechci jinak. Nechci ani já a od ostatních se nechávám zploštit. A tak se katastrofa kříže uskutečňuje právě i díky mému – vlastně ani ne tak závažnému – egoismu.

Kde se vedou skutečné boje, tam by se člověk asi vyburcoval dostatečným způsobem, aby se do nich zapojil, kde jsou ale ve hře jen tyto hořké tristní banální záležitosti, nechává jim volný průběh. Možná jsem měla před pár dny nějaký dobrý nápad; dnes si říkám: nestojí to za to, člověk stejně nemůže udělat nic účinného.

Pro Pána ale neexistuje okamžik – do posledku neexistuje! –, kdy by řekl: opravdu se nedá nic dělat. Do jeho kříže je soustředěno vše, co lidsky doposud nezakusil. Žízeň, bolest nad každou míru a nekonečná opuštěnost. Od věčnosti daroval vše, ale v jednotlivostech nevěděl (3), jaký obsah má jeho dar.

(1) Adrienne sděluje tyto své prožitky Hans Urs von Balthasarovi na Zelený čtvrtek 1964 a on je zapisuje.
(2) Dosl. diakonie.
(3) Ve smyslu: nezakoušel.

(Adrienne von Speyr, Kreuz und Hölle I., Einsiedeln 1966; přeložil: Norbert Žuška, OCarm.)

Související články

Otec mlčí, aby byl jedno se Synem, který je umlčen
Duch svatý v tajemství Bílé soboty
Vzkříšený Syn žije v naší modlitbě

V Karmelitánském nakladatelství: Adrienne von Speyr

Připomínáme

22 čec 2019 18:00-13:00
Čas pro Boha
24 čec 2019 00:00
bl. Jan Soreth, kněz
22 čec 2019 18:00-13:00
Čas pro Boha
22 čec 2019 18:00-13:00
Čas pro Boha
22 čec 2019 18:00-13:00
Čas pro Boha

Kalendář

červenec 2019
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Přihlášení