KARMEL

Stále se po Něm ptá, po svém Milovaném...Sladké rány lásky

Láska není jen krásný pocit, který člověk zakouší ve vztahu s tím, koho má rád, v harmonické vzájemnosti. Pro mnoho mystiků prožívání lásky k Bohu představovalo nevýslovné štěstí i trýzeň zároveň, paradoxní zkušenost utržení sladkých ran, prožitek rozkošných bolestí, toužebného umírání.

Srdce člověka zasažené šípy Boží lásky volá, křičí a sténá v nekonečné touze. Když objevím, že život je mi darován zdarma, že si jej nemohu (a nemusím) zasloužit, když žasnu nad darem vlastního bytí, nad tím nejcennějším, co mi bylo darováno bez jakékoli zásluhy a protihodnoty z mé strany, když uprostřed každodenního života pocítím tvůrčí hnutí lásky Boží, znamená to, že už jsem zasažen a zraněn šípy Boží lásky. Je mnoho nejrůznějších zkušeností a prohlédnutí – nápadných i nenápadných, které jsou jako Boží šípy, jež mi dávají zakusit, že můj nejhlubší počátek a základ není ve mně samém, že si sám nestačím, že nemohu žít a zemřít jen pro sebe.

František Amelry, O.Carm. (16. stol.)

Stále se po Něm ptá, po svém Milovaném. Když Ženichova přítelkyně vidí tvory, myslí na svého Miláčka, který je všechny stvořil. Vždy, když vidí něco hezkého nebo něco líbezného slyší, pomyslí si: „Ach, jak je to krásné, jak sladký je můj Miláček, můj Ženich, z něhož vzešla všechna tato krása a líbeznost! Jakou radost bych měla, kdybych mohla vidět Jej samého, mluvit s Ním, obejmout Ho, uchopit Ho a už Ho nenechat odejít! (Srov. Pís 3,4). Kdy nastane tato chvíle? Kdy toho budu hodna? Má duše se zříká každé útěchy a všech radostí, dokud nepřijde tato hodina."
Tak je milující zraňován všemi tvory, protože všechno kouzlo a půvab tvorů jen poukazují na nesrovnatelné kouzlo a půvab Ženicha.

Když je milující takto zraněn, nechce na tuto ránu přiložit náplast světských požitků; nehledá hojivou mast lidské náklonnosti, neboť dobře ví, že všechny tyto věci nemohou vyhojit ránu jeho srdce; přítelkyně netouží po nikom, než po Miláčkovi: ne proto, aby uzdravil tuto ránu, vždyť to si nepřeje. Chtěla by být zraněna ještě víc, a proto touží po svém Ženichovi, aby se její rána ještě zvětšila. Ví dobře, že okoušení Milovaného její srdce zraní, aby milovalo ještě víc. A tak nedělá nic jiného, než že žízní, prahne a touží.

Převzato z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Zraněné srdce je otevřené srdce
Jan od sv. Samsona: Svatební píseň

Kalendář

září 2019
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

Přihlášení