Přijměte tu suchopárnost modlitby, neschopnost modlit se, chladný vztah k Bohu. Říkejte jen své „ano“ k tomu všemu; nechť cítíte ve všem ruku našeho Pána, který Vás stále více k sobě přitahuje a zbavuje Vás všeho, co není on sám. Vězte také, že jej nejvíce a nejjistěji milujeme, když velmi trpíme tím, že jej nemilujeme.
(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 14. 2. 1950)
Nevím, co se mnou ještě Bůh zamýšlí. Jsem čím dál šťastnější. Celý svět trpí. A já, který si zasloužím nejpřísnější pokárání, zakouším trvale tak veliké radosti, že je sotva mohu snést.
Rád bych poprosil Boha o část Tvého utrpení, znám však svou slabost, je tak veliká, že kdyby mě jen na okamžik ponechal mně samému, byl bych nejubožejším člověkem mezi všemi smrtelníky. Nevím však, jak by mě mohl ponechat mně samotnému, neboť víra mi dodává silné, citelné přesvědčení a vědomí, že nás nikdy neopustí, když neopustíme nejprve my Jeho. Chraňme se toho Jej opustit! Zůstávejme stále v Něm. Chceme žít s Ním a s Ním zemřít. To ať je Tvoje modlitba za mne, i já se tak modlím za Tebe.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 13)
Poznámka: Vavřinec zemřel 12. února 1691, tedy před 330 lety.
Jsem otřesen, protože Tě vidím už tak dlouho trpět. Určitou úlevou a posilou v tom, jak trpím s Tebou, je mi jen vnitřní jistota, že Tvé bolesti jsou znamením Boží lásky k Tobě. Dívej se na ně v tomto světle a budeš je snášet snadněji. Jak to s Tebou vypadá, myslím, že bys měla klidně nechat stranou všechny lidské prostředky a odevzdat se zcela Boží péči. Možná, že Bůh čeká jen na tuto odevzdanost a na bezpodmínečnou víru v Něho, aby Tě uzdravil. Vždyť přes všechno úsilí neměly fyzické prostředky očekávaný účinek. Naopak: nemoc se zhoršila. Nebudeš tedy pokoušet Boha, když se odevzdáš bezpodmínečně do Jeho rukou a budeš hledět jen na Něho.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 14)
Je cosi závažnějšího než vědět, že milujeme Boha: totiž vědět, že on miluje nás. Ipse prior dilexit nos. I když to necítíme, sestupuje na nás podstata jeho lásky. A jestliže jsme neřekli „ne“, ona vstoupí a svým tichem působí v našem srdci.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Otec zpovědník mě spustil s plnými plachtami na vlny důvěry a lásky, které mě tak silně přitahovaly, ale po kterých jsem se neodvažovala plout. Řekl mi, že mé chyby Pána Boha netrápí, jako jeho zástupce mi na jeho místě říká, že je Pán Bůh se mnou velmi spokojen. Ach, jak jsem byla šťastná, když jsem slyšela tato slova plná útěchy! Nikdy jsem neslyšela, že chyby nemusí Pána Boha zarmucovat, toto ujištění mě naplnilo radostí, způsobilo, že vyhnanství života snáším trpělivě.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A)
Vaše touha po kontemplativním, vnitřním životě, Vaše žádost po sjednocení s Kristem může být uspokojena uprostřed činného života, jejž vedete. Věřte tomu, buďte jista, že je to možné, i když jste ještě málo zkušená a když se Vám to vždy nedaří. Vědět a věřit, že je to možné – a v určitých okamžicích života se přesvědčit, že se to daří – to je to nové ve Vás. Tento pokrok jste udělala v minulém roce. Není to maličkost, ale něco velikého, to sama cítíte.
(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 14. 10. 1932)
Nikdy jsem Ho neslyšela mluvit, ale cítím, že je ve mně, v každém okamžiku, vede mě a vnuká mi, co mám říkat nebo dělat. Odhaluji právě ve chvíli, kdy to potřebuji, světla, jež jsem dosud neviděla, a nejhojnějších osvícení se mi nedostává při vnitřní modlitbě, ale spíš uprostřed denních zaměstnání.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A)
V rámci projektu Národního týdne manželství Vás zveme na mši svatou s obnovou manželských slibů do kostela Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří v neděli 14. února 2021 v 9.30 hodin. Na mši svatou je potřeba se vzhledem k epid. situaci přihlásit ZDE ->>
Seminář O manželství a dětech aneb plaveme v tom s vámi
Zároveň nabízíme on-line seminář, pro manžele, kterým budou provázet Irena a Petr Smékalovi, manželští poradci a rodiče pěti dětí. Seminář je přístupný on-line ZDE - >>
Před začátkem si přečtěte několik pokynů – viz níže.
Hostie živá, skrytý Ježíši, Ty vidíš stav mé duše. Sama od sebe nedokážu vyslovit Tvé svaté jméno. Nemohu ze svého srdce vydobýt oheň lásky, ale klečím u Tvých nohou a pohled své duše – pohled věrnosti – upírám na svatostánek. Ty jsi stále týž, třebaže v mé duši nastala změna. Doufám, že přijde chvíle, kdy odkryješ svou tvář a Tvé dítě znovu uvidí Tvůj sladký obličej. Ježíši, divím se Ti, že se přede mnou můžeš tak dlouho skrývat, jak dokážeš zadržet tu nesmírnost lásky, jakou ke mně máš. V příbytku svého srdce naslouchám a čekám na Tvůj příchod, jediný Poklade mého srdce.
(sv. Faustyna Kowalská, Deníček, IV. sešit, 1239)
„Cožpak Ti nestačí, můj Bože, že mě držíš v tomto ubohém životě, který z lásky k Tobě přijímám a chci žít zde na zemi, kde mi vše brání zakoušet Tě, protože se musím starat o jídlo, spát, projednávat různé záležitosti a mluvit s lidmi? Víš, jak se mi to protiví, a přesto se z lásky k Tobě nevzpírám. Pročpak se mi skrýváš v těch řídkých chvílích, v nichž mohu být s Tebou? Jak se to srovnává s Tvým milosrdenstvím a láskou, jakou máš ke mně? Myslím, že kdybych se i já mohla skrýt Tobě, jako Ty se skrýváš mně, Tvá láska by to nesnesla. A přece Tys vždycky se mnou a vidíš mne! Můj Pane, takové jednání je nesnesitelné. Rozmysli si to, prosím Tě o to, neboť tak křivdíš té, která Tě miluje!“
(sv. Terezie od Ježíše, Život, XXXVII,8)
Odměnou za srdce lidské dává Bůh srdce své; za celé srdce lidské dává celé srdce své, nerozdělené a jednotné, nejsa jako člověk omezen místem, počtem a časem. Jest naším Otcem nebeským a tím jeho otcovská láska převyšuje nekonečně každou otcovskou lásku pozemskou. Proto na člověka, který uslyší Jeho hlas až v hodině poslední, nehledí jako na tvora nedbalého a jako na bídného opozdilce, nýbrž jako na dítě nejpozději získané, nejpozději v milosti obrozené, tedy jako na dítě nejmladší a nejmenší.
(Jaroslav Durych, Srdce a kříž, soukromý tisk revue Na hlubinu, 1932)