Doporučujeme
Vězte, že tyto dvě věci, totiž splnit vůli Boží a odpouštět urážky, jsou nezbytné pro všechny, i když v jejich plnění mohou být různé stupně. Dokonalí odevzdají svou vůli jako dokonalí a odpustí s dokonalostí; my pak budeme dělat, co můžeme… Pánu se líbí všechno.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXVII,3)
(O.Carm. • blahoslavený • nezávazná památka 26. srpna)
Texty propria
Jakub Retouret se narodil v Limoges ve Francii 15. září 1746, v rodině obchodníka. Seriózní, talentovaný chlapec studoval u jezuitů (1). V patnácti letech vstoupil ke karmelitánům v rodném městě. Po vysvěcení na kněze záhy proslul v širokém okolí, lidé obdivovali jeho horlivost i učení a velké zástupy přicházely, aby slyšely jeho kázání. Bohužel často nebyl schopen dostát všem svěřeným úkolům a závazkům, protože ho po celý život trápilo chatrné zdraví.
Záleží na jediné věci: Bůh nás miluje. Vás miluje, Vás, která jste mu dala vše, milé dítě. Výměnou Vám dá vše ze sebe samého. Todo výměnou za nada.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
(OCD • svatá • památka 25. srpna)
Texty propria
Miriam se narodila 5. ledna roku 1846 v Abellinu, malé galilejské vesnici na půli cesty mezi Haifou a Nazaretem. Její arabští rodiče, Georges Baouardy a Miriam Schahyn, již před ní měli dvanáct synů, kteří však všichni zemřeli v útlém věku. Podle řecko-melchitského ritu, k němuž rodina patřila, byla holčička po deseti dnech pokřtěna a biřmována ve vesnickém kostele sv. Jiří. O dva roky později se narodil její mladší bratr Pavel. Dětem však záhy zemřel tatínek a o několik dní později i maminka. Miriam se ujal strýc z otcovy strany, Pavlík vyrůstal v rodině tety. Oba sourozenci se již nikdy neviděli.
V dnešní den, kdy Ukrajina slaví svůj státní svátek nazývaný Den nezávislosti Ukrajiny, znovu zveme všechny ke společné a naléhavé modlitbě za mír. K zamyšlení přinášíme podstatnou část dopisu, který v srpnu roku 1917 adresoval Svatý otec Benedikt XV. vůdcům tehdy válčících národů:
Ať Vás netrápí netrpělivost, sobecká hnutí, nespokojenost. Nesmíte proti tomu všemu bojovat napřímo. To je negativní způsob duchovního života. Dívejte se na Krista v sobě a uvědomte si svou sounáležitost s ním – a toto vědomí (tehdy a v té míře, jak Mistr bude chtít) jako mocná vlna odplaví všechno špatné, co Vás trápí.
(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis z 19. dubna 1932)
Pane, copak není pro církev nutné, aby dále existovalo společenství modlitby zvané Sept-Fons? Jestliže ano, pak do něj přece musíš povolat lidi, ubohé lidi. Vezmi však nejprve ty, kteří tu už jsou, vezmi je takové, jací jsou, a na nich vykonej své dílo. Nezavrhuj nás, nehledej jinde někoho lepšího. My přece dobře víme, že takový plán by ztroskotal.
(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Dobré vlivy)
Kéž se mu zlíbí mě ve své lásce proměnit, učinit mě tím, kým chce, abych jej miloval z celého srdce; miloval jej, byl ho poslušen, co nejvíce ho napodoboval ve všech chvílích svého života… Svaté Srdce Ježíšovo, přijď tvé království…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, Carnets de Tamanrasset)
Bůh skrze proroka říká: „Zkrotím tvá ústa svou chválou, abys nezahynul“ (Iz 48,9); to znamená: Nebuď příliš smutný z pohledu na své zlé skutky a nevrhej se jako kůň bez uzdy střemhlav do zoufalství, abys nezahynul; já ti vkládám uzdu, zkrotím tě svým odpuštěním a pozdvihnu tě k mým chválám, znovu se nadechneš v mých dobrodiních, ty, který jsi zmaten ze svých špatností, když shledáš, že já jsem více laskavý, než jak ty jsi provinilý.
(Bernard z Clairvaux, O.Cist. /1090–1153/, kázání na Píseň písní)
Jsou to chvíle holé víry, kdy vše je bez chuti a kdy je i modlitba stejně obtížná jako život. Neříkáme však ne všemu tomu, čemu jsme už řekli ano! A jestliže se On chce na nějakou dobu skrýt, proč bychom mu na to říkali ne?
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)