KARMEL

I když možná v mém životě nejsou žádná skutečně těžká provinění vyjma těch, která jsem Vám přiznala, při rozumném a chladném posouzení situace se domnívám, že mám oprávněnější důvod k obavám z Božího hněvu než mnoho velkých zločinců.
Nejde o to, že bych se skutečně bála. Zvláštním převrácením ve mně myšlenka Božího hněvu probouzí jedině lásku. Tím, co ve mně vyvolává strach svého druhu, co mě roztřásá, je myšlenka možné Boží přízně, jeho milosrdenství.
Avšak pocit, že jsem pro Krista jako neplodný fíkovník, mi rve srdce.

(Simone Weilová /1909–1943/, dopis J. M. Perrinovi OP, 26. května 1942)

Hleďte spíš na to, kým se druzí chtějí stát, než na to, kým jsou; a nebazírujte na těch nepatrných chybách a selháních, jimiž se oni sami trápí a snaží se je odčinit.

(Dom Germain Morin, OSB /1861–1946/, The Ideal of the Monastic Life)

Je to Ježíšův kříž, který přichází spolu s ukrytou láskou – a dobře ukrytou – úplně až na dně. Ale On Vás opustit nemůže. Hodinu po hodině Vám bude přicházet na pomoc. Budu Ho o to s Vámi úpěnlivě prosit. Co je to za nápad, že by Vám nestál zcela nablízku, v samém středu Vašich úzkostí. Čím větší je Jeho láska, tím je tajemnější, tím víc se podobá lásce, jíž miloval svého Syna, svého jediného Syna, kterého přivedl na kříž.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

(OCD, zakladatel kongregací Tereziánské misijní sestry karmelitánky, Misijní sestry karmelitánky a Bratři lásky • blahoslavený • nezávazná památka 20. března)

Texty propria

František Palau y Quer se narodil 29. prosince 1811 v obci Aitona v Katalánsku ve Španělsku. V roce 1828 vstoupil do semináře v Leridě. Po absolvování tříletého studia filosofie a prvního ročníku teologie vstoupil v roce 1832 do řádu bosých karmelitánů, následujícího roku složil řeholní sliby a přijal jméno František od Ježíše, Marie a Josefa.

Je pravda, že existuje věc všeobecně nazývaná láskou, jež znamená lásku prokazovanou chudákům, kteří si ji zaslouží. Ale dobročinná láska k lidem, kteří si ji zaslouží, vůbec není láska, nýbrž spravedlnost. Lásku potřebují právě lidé, kteří ji nezasluhují, a tento ideál buď vůbec neexistuje, nebo existuje zcela pro ně.

(Gilbert Keith Chesterton /1874–1936/, Heretikové)

Svatý Josefe,
ty, který jsi střežil pouto s Marií a Ježíšem,
pomáhej nám pečovat
o vztahy v našem životě.
Ať nikdo nezažije pocit opuštěnosti,
která pramení z osamělosti.
Každý z nás ať se smíří se svou vlastní historií,
s těmi, kteří tu byli před námi,
a rozpozná i v chybách, které se staly, cestu,
kterou si Prozřetelnost razila,
aby zlo nemělo poslední slovo.
Ukaž se jako přítel těch,
kteří mají největší potíže,
a jako jsi podporoval Marii a Ježíše v těžkých chvílích,
tak podpoř i nás na naší cestě.
Amen.

(papež František, modlitba uzavírající katechezi o sv. Josefu, 24. listopadu 2021)

(hlavní ochránce karmelitánského řádu • slavnost 19. března) 

Texty propria

Oslava svatého Josefa má biblické kořeny. Josef je posledním patriarchou, k němuž Bůh promlouval prostým a neokázalým způsobem prostřednictvím snů. (srov. Gn 28,12–14; Mt 1,20–24). Podobně jako starozákonní Josef (egyptský) i novozákonní Josef je muž přímý, věrný a spravedlivý (Mt 1,19), muž, kterému Bůh svěřil správu nad „svým domem". On spojuje Ježíše, Mesiáše a Krále, s davidovskou dynastií, která byla nositelkou zaslíbení (Mt 1,1–16; Lk 3,23–38). Josef, Snoubenec Panny Marie, pěstoun Ježíšův, ochránce a vůdce Svaté rodiny na útěku do Egypta i při jejím návratu rekapituluje cestu exodu izraelského národa (Gn 37; 50,22–26; Mt 2,13–21).

Svatý Josefe,
ty, který jsi zakusil utrpení těch, kdo musejí prchat,
ty, který jsi byl donucen k útěku,
abys zachránil život svých nejdražších,
ochraňuj všechny ty,
kdo prchají kvůli
válce,
nenávisti
a
hladu.
Podporuj je v jejich nesnázích,
posilni v naději a učiň,
aby se setkali s přijetím a solidaritou.
Veď jejich kroky
a otevři srdce těch,
kdo jim mohou pomoci.
Amen.

(papež František, modlitba uzavírající katechezi o sv. Josefu, 5. ledna 2022)

Bůh nechce, aby jeho milosrdenství skončilo u nás coby jednotlivců: odpuštění, které jsme od něj obdrželi, máme nabízet druhým. Konfrontace s vlastní hříšností je osvobozující, umožňuje nám odložit masku pokrytectví a být plně sami sebou před Bohem i před lidmi, které máme kolem sebe. Znamená to také, že se nepohoršujeme nad slabostí druhých, jelikož víme, že jakožto lidé ji tajemným způsobem všichni sdílíme.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Všude kolem nás je něco krásného, a to vždycky! Když pro krásu budeme mít citlivé oči, pak už konečně přestaneme mluvit o zemi jako o nelidské nebo Bohem opuštěné. Náhle se nám věci a bytosti přiblíží jako důvěrně známé, dotknou se našeho srdce a my s nimi budeme rádi a láskyplně obcovat. Živá výměna začíná tam, kde vzniká společenství.
Svět se uchází o tuto výměnu s člověkem. Svět touží po společenství, které bude slavit s člověkem, sjednotí se s ním jako při svatbě, protože hledá skutečný vztah lásky. Hledá jej s tebou stejně jako se mnou. Řekněte si potichu: „Záleží to i na mně. Záleží jen na mně, abych rozevřel náruč a abych své srdce připravil, abych do něj mohl vpustit svět. Když plně komunikuji se světem, jsem ve společenství s plností Božího tajemství.“

(Henri Boulad SJ /1931–2023/, Dimenze lásky)