KARMEL

Skláním se před tvou Přítomností v rozžhaveném vesmíru, můj Bože, a toužím po tobě a očekávám tě ve všem, s čím se dnes setkám, co se mi přihodí, i ve všem, co v tento den vykonám.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, úryvek z textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)

Povinnost odpouštět neznamená, že se zřekneme svých práv a budeme nabízet odpuštění zkorumpované moci, zločincům nebo těm, kdo ponižují naši důstojnost. Jsme povoláni milovat každého bez výjimky. Milovat utiskovatele ale neznamená dovolit mu, aby nás dál utiskoval, nebo ho nechat, aby si myslel, že jeho jednání je přijatelné. Naopak, opravdová láska k utiskovateli znamená hledat způsoby, jak ho v jeho utlačování zastavit; znamená to zbavit ho moci, kterou neumí používat a která snižuje jeho lidství. Odpuštění neznamená dovolovat utiskovatelům, aby dál pošlapávali důstojnost svou i jiných, nebo nechat zločince, aby dál páchali své zlé skutky. Ti, kdo trpí nespravedlností, musejí usilovně bránit práva svá i své rodiny, protože si musejí zachovat důstojnost, kterou dostali jako dar od milujícího Boha. Jestliže mně nebo někomu z mých drahých způsobil škodu zločinec, nemůže mi nic bránit v tom, abych se domáhal spravedlnosti a zajistil, aby ten člověk – nebo kdokoli jiný – mně nebo druhým nezpůsobil tu škodu znovu. To je moje právo. Odpuštění to nezapovídá, ale naopak přímo vyžaduje.

(papež František, encyklika Fratelli tutti, odst. 241; 2020)

V sobotu 31. května 2025 proběhne celostátní setkání terciářů a přátel Karmelu v Kostelním Vydří.

Program pouti:

Plakátek ZDE -->>

„Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené…“ Petr zde kupodivu nedefinuje roli představeného jeho společenskou funkcí, nýbrž na základě dvojí duchovní zkušenosti: „svědek utrpení Kristových“ a „účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit“. Jinak řečeno, představený v církvi není především tím, kdo má zodpovědnost za to či ono, ale měl by být Kristovým svědkem, který je vnímavý pro jeho utrpení a zakusil na sobě nesmírné milosrdenství, jež Bůh projevil v Ukřižovaném. Je také někým, kdo zahlédl krásu přicházejícího Království a žije z nádherné naděje, kterou máme v Ježíši Kristu. Jeho zásadní „kvalifikace“ tedy odkazuje k tajemství Krista.

(Jacques Philippe /*1947/, Duchovní otcovství)

V oblasti blízko frontové linie na Ukrajině den co den hrdinsky pomáhá řeckokatolický kněz a kaplan, který neúnavně rozváží jídlo, léky a humanitární pomoc těm, kteří to nejvíce potřebují. Jeho nezměrná služba přináší lidem zasaženým válkou nejen materiální podporu, ale především paprsek naděje v těžkých časech.

Podrobnosti o sbírce: ZDE>>>

(karmelitán • svatý • nezávazná památka 17. května)

Texty propria

Podle nejstarších, historicky spolehlivých údajů byl Šimon Stock anglické národnosti, v letech 1256–1265 byl generálním představeným karmelitánského řádu (1), vyznačoval se svatostí života a zemřel pravděpodobně 16. května 1265 v Bordeaux ve Francii. Po jeho smrti jsou zmiňována zázračná vyslyšení těch, kteří s prosbou o přímluvu navštívili jeho hrob, a v průběhu 14. století vyrostl v Bordeaux místní kult k tomuto světci.

Dnes uplynulo právě sto let od svatořečení Terezie od Dítěte Ježíše…

… anděl jemně ústa otvírá
a brčkem pije nektar z růží
zatímco sestavuji z okvětních lístků
Tvář
soucitnou a mužnou.
Jenže anděl se neuhlídá
a prudce kýchne
způsobí průtrž růžových plátků
které klesají na střechy, zahrady,
do vlasů i na pleše
a každý obdarovaný
se stává součástí Tváře
nové a živoucí
žhnoucí Pokojem.

(Miloš Doležal / *1970/, báseň Rosa centifolia)

Svatý Benedikt říká, že nestačí umět přijímat náročné situace tak, aby nás nevytáčely: máme být schopni se z nich radovat, pokračovat s radostí, s vědomím, že „v tom všem slavně vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval“. (…) Není důležité mít úspěch, ale zvítězit. To není totéž. Bez ohledu na výsledky „v tom všem slavně vítězíme“. A jakže vítězíme? Tím, jak se k dané situaci stavíme a především tím, že si uprostřed toho všeho zachováme lásku, žehnáme Bohu a druhým a nedovolíme, aby se nám v srdci usadila hořkost a odmítavost. Utrpení a těžkosti mají tendenci knokautovat v nás lásku a radost. Vítězství spočívá v tom, že si lásku a radost uchováme za každých okolností, že jsme schopni i nadále mluvit dobře o Bohu i o druhých lidech.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Bůh Ježíše Krista nemá nic společného s tím, jak si ho můžeme představovat my.
Musíme se stále znovu, dlouze a trpělivě nořit do Ježíšova života, slov, činů, utrpení a smrti, abychom poznali, co Bůh slibuje a co koná.
Je jisté, že můžeme stále žít blízko Bohu, v jeho přítomnosti a že tento život je pro nás zcela novým životem; je jisté, že již pro nás není nic nemožné, protože pro Boha není nic nemožné; je jistá, že žádná pozemská moc se nás nemůže dotknout, aniž by to Bůh chtěl, a že nebezpečí a soužení nás jen vedou blíže k Bohu; je jisté, že si nemůžeme nárokovat nic, přesto můžeme prosit o všechno; je jisté, že v utrpení je skryta naše radost a ve smrti náš život; je jisté, že v tom všem máme společenství, které nás podporuje. Tomu všemu řekl Bůh „ano“ a „amen“ v Kristu. Toto „ano“ a toto „amen“ jsou pevnou půdou, na které stojíme.

(Dietrich Bonhoeffer /1906–1945/, Widerstand und Ergebung)

Dnes si připomínáme 120. výročí narození jednoho z výrazných teologů 2. vatikánského koncilu, Jeana kard. Daniélou (14. května 1905 – 20. května 1974).

Potřeboval bych
takovou čistku,
jakou provedl Spasitel
v jeruzalémském chrámu.
Zbavit se všech krámů
a všeho nepodstatného,
co mi stojí v cestě
směrem k nejdůležitějšímu
prázdnému místu,
k oné Svatyni svatých,
která je plná Boží přítomnosti.

(Jean kard. Daniélou SJ /1905–1974/)