Setkání pochybujícího Tomáše a Vzkříšeného Ježíše není ve skutečnosti příběhem o víře ve fakt vzkříšení, ale příběhem o víře v to, že někdo může být raněn, a přitom zároveň vzkříšen! Jako Ježíš jsme i my ve skutečnosti raněni a vzkříšeni zároveň, my všichni.
(Richard Rohr /*1943/, Univerzální Kristus)
V sobotu 31. května 2025 proběhne celostátní setkání terciářů a přátel Karmelu v Kostelním Vydří.
Program pouti:
10:00 | přednáška: | |
11:00 | mše svatá se skládáním terciářské profese | |
12:15 | oběd | |
13:30 | mariánská půlhodinka | |
14:15 | skupinky nad texty sv. Terezky | |
15:30 | eucharistická adorace | |
16:00 | svátostné požehnání požehnání poutních upomínek apod. |
Plakátek ZDE -->>
Nemusíme milovat Boha, protože nás miluje. Ale protože nás Bůh miluje, musíme milovat sebe. (…) Člověk nedokáže milovat sám sebe jinak než touto oklikou.
(Simone Weilová /1909-1943/, Tíže a milost)
Nabízíme zájemcům z řad křesťanské veřejnosti účast na duchovních cvičeních konaných v klášteře karmelitánů v Kostelním Vydří, které organizujeme pro naše karmelitánské terciáře. Poutní kostel Panny Marie Karmelské patří v letošním Svatém roce mezi jubilejní kostely spojené s plnomocnými odpustky.
Exercicie budou probíhat v termínech:
- Čtvrtek 12.6.2025 18:00 až neděle 15.6.2025 13:00 (vede P. Václav Brož, O.Carm.)
- Čtvrtek 25.6.2025 18:00 až neděle 28.6.2025 13:00 (vede P. Václav Brož, O.Carm.)
Podrobnosti a přihlašovací formulář: https://forms.gle/KCfdPnuauybzd9jF8
(zakladatelka Karmelitek lásky /OCD/ • svatá • nezávazná památka 22. května)
Texty propria
Dříve než Francouzská revoluce rozpoutala zmatky, nepokoje, násilnosti a válečnou vřavu, dosáhl šlechtický rod de Vedruna v severovýchodním Španělsku vrcholu své moci a vážnosti. Byl nejvýš respektován pro svou čestnost a bezúhonnost, jakož i pro své postavení a vliv mezi elitními rodinami v Barceloně a na katalánském venkově. Lorenzo de Vedruna a jeho žena Teresa Vidal vychovali svých osm dětí tak, že z nich byli praví malí šlechticové, a ani ve snu je nenapadlo, že jejich páté dítě, malá Jáchyma, by mohlo být jiné a nějak mimořádné. Avšak bylo.
Záleží jen na tom, abychom co nejvíce milovali Boha. (…) Jistě dojde i na nevěry a neúspěchy, ne vždy se budeme plně držet vytyčeného programu. Někdy se naše konání omezí na vytrvalou snahu, na dobrou vůli, která nás znovu a znovu vrací na správnou cestu. Ovšem i to jsou skutečné nositelky lásky, ačkoli svědčí o naší slabosti a potřebě Božího milosrdenství. Pokud děláme všechno pro to, abychom plnili Boží vůli, nelze hovořit o selhání – jakkoli tohle „všechno“ nesplňuje naše očekávání.
(Mary David Totah, OSB /1957-2017/, Radost z Boha)
Je na nás mnoho suchého, přerostlého, co odvádí pozornost od soustředění síly na vytvoření květu, spousta šlahounů, marných slov, roztěkaných činů, ale Ježíš touží skrze to vše prorazit a vydat plody: tím květem na nás pak může být třeba jeden pohled z tisíce, který konečně druhého nehltá a neznásilňuje, ale přijímá a těší; jedno slovo z mnoha, které nepoučuje, nemanipuluje, nezabíjí, ale posiluje, dává odvahu, podrží v křehkosti; jeden pravdivý čin mezi mnoha oportunistickými, sebestřednými - to je ovoce Božího života. A jsem přesvědčen, že to bude první, co Bůh bude chtít vidět a co uvidí, až před něj zkroušeni a vědomi si tolika chyb předstoupíme. Uvidí v nás svého Syna, k jehož podobě nás očistil.
(Petr Beneš CSsR /*1965/, Vzhůru srdce; citováno podle stejnojmenné knihy meditací nad Písmem, Portál 2023)
Skláním se před tvou Přítomností v rozžhaveném vesmíru, můj Bože, a toužím po tobě a očekávám tě ve všem, s čím se dnes setkám, co se mi přihodí, i ve všem, co v tento den vykonám.
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, úryvek z textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)
Povinnost odpouštět neznamená, že se zřekneme svých práv a budeme nabízet odpuštění zkorumpované moci, zločincům nebo těm, kdo ponižují naši důstojnost. Jsme povoláni milovat každého bez výjimky. Milovat utiskovatele ale neznamená dovolit mu, aby nás dál utiskoval, nebo ho nechat, aby si myslel, že jeho jednání je přijatelné. Naopak, opravdová láska k utiskovateli znamená hledat způsoby, jak ho v jeho utlačování zastavit; znamená to zbavit ho moci, kterou neumí používat a která snižuje jeho lidství. Odpuštění neznamená dovolovat utiskovatelům, aby dál pošlapávali důstojnost svou i jiných, nebo nechat zločince, aby dál páchali své zlé skutky. Ti, kdo trpí nespravedlností, musejí usilovně bránit práva svá i své rodiny, protože si musejí zachovat důstojnost, kterou dostali jako dar od milujícího Boha. Jestliže mně nebo někomu z mých drahých způsobil škodu zločinec, nemůže mi nic bránit v tom, abych se domáhal spravedlnosti a zajistil, aby ten člověk – nebo kdokoli jiný – mně nebo druhým nezpůsobil tu škodu znovu. To je moje právo. Odpuštění to nezapovídá, ale naopak přímo vyžaduje.
(papež František, encyklika Fratelli tutti, odst. 241; 2020)
„Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené…“ Petr zde kupodivu nedefinuje roli představeného jeho společenskou funkcí, nýbrž na základě dvojí duchovní zkušenosti: „svědek utrpení Kristových“ a „účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit“. Jinak řečeno, představený v církvi není především tím, kdo má zodpovědnost za to či ono, ale měl by být Kristovým svědkem, který je vnímavý pro jeho utrpení a zakusil na sobě nesmírné milosrdenství, jež Bůh projevil v Ukřižovaném. Je také někým, kdo zahlédl krásu přicházejícího Království a žije z nádherné naděje, kterou máme v Ježíši Kristu. Jeho zásadní „kvalifikace“ tedy odkazuje k tajemství Krista.
(Jacques Philippe /*1947/, Duchovní otcovství)
V oblasti blízko frontové linie na Ukrajině den co den hrdinsky pomáhá řeckokatolický kněz a kaplan, který neúnavně rozváží jídlo, léky a humanitární pomoc těm, kteří to nejvíce potřebují. Jeho nezměrná služba přináší lidem zasaženým válkou nejen materiální podporu, ale především paprsek naděje v těžkých časech.
Podrobnosti o sbírce: ZDE>>>