KARMEL

Jan od sv. Samsona (1571-1636)

"Já tě v sobě ověnčím svou vlastní láskou a slávou, abys žila skrze mne a ve mně, abys mne vlastnila, mne i mou slávu, až do nekonečna..."


Ty jsi můj a já jsem tvá,
ty vlastníš mne a já vlastním tebe zcela a naprosto,
jsme pouze jeden v jedné jednotě nás obou,
oba stejně uchváceni láskou a krásou druhého a v druhém,
uchváceni vzájemným nevýslovným objetím druhého a v druhém,
vlastníme jeden druhého v stejné slasti, v stejné jednoduchosti,
v jednoduché lásce ve svém jednoduchém a jednoduše jednom bytí,
za hranicemi konání, za hranicemi upouštění (od konání),
za hranicemi prostupování, dokonce za hranicemi lásky,
v lásce, ba v lásce bez lásky,
ve velmi jednoduchém, velmi sjednoceném
a velmi pozorném pohledu do sebe navzájem,
v jediné své jednoduchosti, za hranicemi chápání,
za hranicemi obdivu, bez obdivu,
v nevýslovné nevyslovitelnosti,
kde jsem od lásky a štěstí až za hranice lásky a za hranice štěstí
zcela ponořena a ztracena v jediném Protějšku,
jenž mne drží uchvácenou a bez pohybu,
v ustavičné pozornosti bez pozornosti,
lnoucí k tobě v tobě a v pohybu k tobě,
mému jedinému Protějšku a mému ženichovi. (143)

Ó má dcero a má nevěsto, v tobě jsem dosáhl nejzazší hranice nejvyššího uspokojení. Dychtivě toužím tě v sobě a skrze sebe pohltit, až tak sladce zemřeš v mém náručí, sladkou silou a láskyplným násilím nesmírně silného a vroucného objetí, jímž tě objímám s nekonečnou šíří své bytosti a s láskou ve svém božském náručí.
Chtěl bych tě tedy naplnit mnou a ve mně a dát ti zakoušet vše to, co jsem, touž božskou hrou, kterou spolu rovnou měrou hrajeme, ve mně, v nějž jsi zcela a naprosto přetvořena až za hranice veškeré přetvářející lásky, neboť jsi dosáhla své původní podstaty, jíž jsem já, ve mně, v němž budeš žít a přebývat jako já sám, bez rozlišení či rozdílu vůči mně, jenž jsem tvým klidem, celým tvým štěstím a celým tvým rájem. (147)

Proto tě má dcero a má nevěsto, zvu a vábím – velmi jednoduchým a velice božským ohněm našeho zcela vroucího, zcela něžného, zcela hlubokého, zcela jednoduchého a zcela a naprosto jednoho objetí, úplně přesahujícího veškerou podstatu – abys přišla z Libanonu ke mně.
Já tě v sobě ověnčím svou vlastní láskou a slávou, abys žila skrze mne a ve mně, abys mne vlastnila, mne i mou slávu, až do nekonečna, jak to odpovídá intenzitě a způsobu tvé pře-znamenité a pře-jsoucí lásky, skrze niž a jejíž silou držíme jeden druhého stejnou měrou v objetí z celého srdce a do dokonalého nasycení, pře-znamenitou a dokonalou silou, jíž se vzájemně objímáme zcela jinak a mnohem jednodušším ohněm než kdy předtím za hranice naprostého a úplného pohlcení tebe ve mně a skrze mne, v plnosti našeho samého, vzájemného a oboustranného potěšování – nekonečně vytouženi, zcela vlastněni a zcela pohlceni – a našeho pro nás zcela celého a naprosto dokonalého nasycení. (152-153)

Související články

Svatební píseň (1)
Svatební píseň (4)
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona

Kalendář

říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Přihlášení