KARMEL

Jan od sv. Samsona (1571-1636) 

»Svatební píseň božského a vtěleného Ženicha a božské nevěsty, v manželském sjednocení se svým Ženichem«

 

Můj bratře či má sestro, ať jsi kdokoli, komu se tento spis dostane do rukou, nepodivuj se tomu, jak by se to mohlo dít, o čem zde budeš číst, když už tě titul tohoto spisu přinejmenším pohnul ke čtení. Pojednává se v něm o vznešenosti Ženicha a o mém »já« v Ženichovi; a o propastné hlubině Ženicha; a o jednání zamilovaného »já«; a o lásce Ženicha v zamilovaném »já« a o lásce zamilovaného »já« v Ženichovi. Tento spis není napsán pro nikoho jiného, leč pro toho, kdo jím bude zasažen, protože sám se stal láskou.

Nech být, co z tohoto traktátu nepochopíš... nech to být, aniž bys znovu namáhal svůj mozek ve snaze chtít na to přijít, porozumět, protože tyto věci nelze uchopit ani citem ani rozumem, nýbrž jen láskou v celé prostotě... V posledku jde o to, abys zde nalezl vzájemnou lásku jak Ženicha k jeho věrné nevěstě, tak nevěsty k Ženichovi. Jestliže toto nějakým způsobem cítíš v sobě i ty, v žáru své láskyplné touhy nenasytné po Ženichově lásce, pak se nepohoršíš nad tím, co v tomto traktátu nalezneš. Jestliže ale z toho nepociťuješ nic, jestliže je ti to naprosto cizí, sotva se tě to dotkne, i kdybys nad tím bádal sebehlubokomyslněji. Nicméně můžeš se v hloubi zříci sama sebe a s pokorou sestoupit k touze a zvědavosti prostých lidí. Pak ti možná »zachutná«, co budeš číst, a sladce přiměješ i rozum, aby k tomu přilnul.

Je mi úplně jedno, jestli ty nebo kdokoli jiný se mnou souhlasí nebo rozumí a chápe, co jsem zde nebo jinde napsal. Vždyť každá pravda se zjevuje podle vlastního zalíbení komu chce a způsobem, jakým chce, více nebo méně nebo i zcela. Zjevuje se právě tak tomu, kdo ji zakusil, jako lidem, kteří o ní pouze vědí.

Co teď, ptám se, můj Nejmilejší a můj Živote? Co teď? Mně je to naprosto jasné: nemohu dělat nic jiného než opěvovat nesrovnatelnou lásku Ženicha k jeho nevěstě a lásku nevěsty, která se stala láskou ve svém Ženichovi. Ale co ty, co budeš dělat ty, můj nejdražší Živote a můj Ženichu? Nejsi i ty toužebně zblázněn do své nevěsty? Ano, musí to tak být, nepochybuji o tom, protože jinak by ses nikdy nestal »tělem z mého těla a kostí z mých kostí« (1). Rovněž bys nikdy neponížil míru svého božství na míru mého lidství, abys mne učinil svou nevěstou se vším, co z toho vyplývá, a je toho náramně mnoho.

Řekni mi, můj Živote, můj Ženichu, nebylo by přiměřenější, aby svůj obdiv k tomuto nevýslovnému tajemství vyjádřili serafové, než když to udělám já, tvá nevěsta, která o tom dokáže jen koktat? A nemusí se člověk podivovat nad tím, že nazírání tvé bytostné krásy, kterou před sebou spatřuji, se ve mně a pro mne stalo strhující radostí, nad níž nelze dost žasnout? Děje se to v důsledku lásky, která do sebe strhává i svůj protějšek!

Tvá nevěsta si tě, můj Ženichu, užívá s naprostou pozorností, i tvé božské slasti, které v tobě pro sebe nachází. Budí v ní prostou obnaženou lásku a nevýslovné poznání i okoušení toho, čím jsi a kdo jsi.

(1) Gen 2,23

Pramen: Der Rabe des Elija
Přeložil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Svatební píseň (1)
Svatební píseň (5)
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona

Kalendář

říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Přihlášení