KARMEL

Bratrství

42. Karmelitánští laici, posilováni milostí a vedeni Duchem, který je povzbuzuje, aby žili křesťanský život konkrétně na neschůdných stezkách Karmelu, uznávají, že jsou bratřími a sestrami každého, kdo je povolán, aby sdílel totéž charisma. „Karmelitánský laik může vytvářet komunitu různým způsobem: ve své rodině, která je domácí církví, ve farnosti, kde je povolán uctívat Boha spolu s jinými a účastnit se společných činností; ve vlastním laickém karmelitánském společenství, v němž nalézá oporu pro svou duchovní cestu; na svém pracovišti a ve svém okolí.“⁷⁸

43. Společná setkání karmelitánských laiků musí zářit prostotou a opravdovostí; každé společenství má být “krbem“ bratrství, kde se každý cítí (být) doma, přijímán, znám, oceňován, povzbuzován na cestě, případně s láskou a šetrností napomínán. Karmelitánští laici se tedy snaží spolupracovat s ostatními členy Karmelitánské rodiny a s celou církví, aby církev uskutečňovala své misionářské povolání v každé situaci a podmínkách.⁷⁹

44. Bratrství se projevuje i navenek. Každý karmelitánský laik je jako jiskra bratrské lásky, hozená do lesa života: má být s to zapálit každého, kdo se k němu přiblíží. Rodinný život, pracoviště nebo zaměstnání i církevní prostředí, v nichž se karmelitánští laici pohybují, mají od nich získávat hřejivost, jež se rodí z kontemplativního srdce, schopného poznávat v každém (člověku) rysy podobnosti s tváří Boží. Komunita karmelitánských laiků se tak stává ohniskem života opravdu křesťanského, a tudíž opravdu lidského. Ze zkušenosti, že jsou si bratřími a sestrami, vychází (jejich) potřeba zapojit i druhé do okouzlujícího boholidského dobrodružství budování Božího království.

45. Ve světě, stále více propojeném množstvím složitých pout, mohou být karmelitánští laici svědky pravé univerzality, když dokáží ocenit bohatství a možnosti každého, pokládat se za součást mezinárodní rodiny a využívat všech příležitostí k setkání a k vzájemnému plodnému sdílení mezi členy řádu.