Doporučujeme
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Co dělám nebo jak trpím, nehraje žádnou roli, pokud přebývám v lásce, spojen s vůlí Boží – to je celý můj úkol. Jsem v rukou Božích a On má se mnou dobré úmysly. Proto si nečiním starosti s tím, co by mi kdo mohl udělat. Nebudu-li moci sloužit Bohu zde, najdu místo kdekoli jinde, kde Mu budu moci sloužit.
Praktikování života v Boží přítomnosti je nejkratší a nejsnadnější cestou, jak dosáhnout křesťanské dokonalosti. Je formou a životem ctnosti, je mocnou ochranou před hříchem. Takový způsob života se stane snadným, máme-li dost odvahy a dobré vůle.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Zázrak! Jeho bezmoc se proměňuje v moudrost a nedokonalost v jednání se mu stává největší rozkoší v životě.
Milí přátelé, děkujeme Vám všem, kdo jste svou účastí na společné liturgii a nebo na dálku svou modlitbou podpořili vizitaci našich komunit, kterou v uplynulých dnech vykonali generální převor řádu P. Fernando Millán Romeral a spolu s ním člen generální rady, pověřený péčí o řád v Evropě, P. John Keating. Setkání s představenými bylo pro nás oživením našeho spojení s celosvětovým společenstvím našeho řádu a velkým povzbuzením. A také nám připomnělo zodpovědnost, kterou máme. Slovy otce generálního převora: „Musíte pokračovat v poslání Karmelu ve vaší zemi!“
Alžběta od Trojice (1880–1906)
V bezedné hlubině, kterou je naše vlastní nitro...
(Filothea)
Maur de l’Enfant-Jésus (1617/8–1690)
Maur de l’Enfant-Jésus (Jean Man) se narodil pravděpodobně v roce 1617 nebo 1618 v Château-du Loir (západní Francie). Roku 1633 vstoupil na Karmel. Byl novicmistrem, radním a několikrát převorem a provinciálem. Byl předním žákem Jana od sv. Samsona a napsal různé mystické traktáty a dopisy. Zemřel v roce 1690.
Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846–1878)
Jsem v Bohu a Bůh je ve mně.
Cítím, že všichni tvorové, všechny stromy a květy patří Bohu a také mně. Už nemám svou vůli, protože ta patří Bohu. A všechno, co patří Bohu, patří i mně.
Titus Brandsma (1881–1942)
Žijeme ve světě převrácených hodnot, v němž dokonce i láska je nazývána slabostí, kterou je třeba odstranit, kterou člověk musí překonat.
„Ne láska, ale rozvinutí vlastní síly!“
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Bůh vede každého po jeho vlastních cestách. Někdo se dostane k cíli snáze a rychleji než druhý. To, co můžeme udělat my, je v poměru k tomu, co Bůh činí s námi, skutečně málo. Ale aspoň to málo udělat musíme.
V letošním roce prožíváme v církvi v České republice Národní eucharistický kongres, který vyvrcholí 17. října 2015 v Brně programem, jenž začne v 10.30 na náměstí Svobody. Na kněžské pouti v Kostelním Vydří o Slavnosti Panny Marie Karmelské 16. července 2015 v této souvislosti zazněla přednáška o. Vojtěcha Kodeta, O.Carm. „Ars Celebrandi“ o umění slavit mši svatou.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Jsem jen dítě, bezmocné a slabé. Ale právě má láska mi dává odvahu, abych se nabídla za oběť tvé lásce, Ježíši... Láska si mě zvolila za celopal, mne slabého a nedokonalého tvora... Není tato volba hodná Lásky?... Ano, aby Láska byla plně uspokojena, musí se snížit, musí se snížit až k nicotě a tuto nicotu přetvořit v oheň...