KARMEL

Ó, Bože mé duše, jak máme vždy naspěch, abychom Vás urazili, a jak máte naspěch Vy, abyste nám odpustil!
Ó, opravdový Příteli, jak špatně se Vám odplácí ten, kdo je Vaším zrádcem! Ó, opravdoví křesťané, pomozte plakat svému Bohu, a to nejen kvůli Lazarovi oněmi tak soucitnými slzami, nýbrž kvůli těm, kdo snad ani nebudou chtít být vzkříšeni, i kdyby je Jeho Majestát volal.
Ó, mé Dobro, jak jste si dobře vědom vin, kterých jsem se dopustila proti Vám! Kéž už skončí, můj Pane, kéž skončí, jakož i viny všech ostatních. Probuďte k životu tyto mrtvé! Kéž je Vaše volání tak mocné, že i kdyby Vás neprosili o život, Vy jim jej přesto dejte.
Ani Lazar Vás ostatně nežádal, abyste jej vzkřísil. Udělal jste to kvůli jedné hříšnici. Hle, tu je jiná, můj Bože, mnohem větší hříšnice. Kéž zazáří Vaše milosrdenství: navzdory své bídnosti Vás prosím za ty, kdo Vás o to prosit nechtějí…

(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 10,1.2.3; podle pracovního překladu Vojtěcha Kohuta OCD)

Ó, Pane, Vy říkáte: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vás utěším“. Co víc chceme, Pane? Oč ještě prosíme? Co hledáme? Proč se světští lidé ztrácejí, ne-li proto, že hledají odpočinek? Ó, jak velká slepota, vždyť jej hledáme tam, kde je nemožné jej najít!
Smilujte se, Stvořiteli, nad těmito svými tvory. Hleďte, že ani nechápeme, ani nevíme, po čem to toužíme, ani nedokážeme vystihnout to, oč prosíme. Pane, darujte nám světlo! Hleďte, že jej máme zapotřebí víc než slepý od narození, který toužil spatřit světlo a nemohl. Nyní, Pane, se už ani netouží vidět! Ó, jak nevyléčitelné zlo! Právě zde, můj Bože, se má prokázat vaše moc, zde vaše milosrdenství.
Ó, jak drsnou věc to žádám, můj pravý Bože, abyste stál o ty, kdo o vás nestojí, abyste otevřel těm, kdo vás nevolají, abyste udělil zdraví tomu, kdo s chutí bývá nemocen, ba usiluje o nemoc!
Vy říkáte, můj Pane, že přicházíte hledat hříšníky. Toto jsou skuteční hříšníci. Nehleďte na naši slepotu, můj Bože, nýbrž na onu mnohou krev, kterou prolil váš Syn za nás. Kéž zazáří vaše milosrdenství uprostřed tak rozšířené špatnosti. Hleďte, Pane, že jsme vaše dílo. Kéž nám pomůže vaše dobrota a milosrdenství.

(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 8,2.3; pracovní překlad Vojtěcha Kohuta OCD)

Když vidím některou sestru smutnou, vždycky si myslím, že odmítá Ježíši něco dát.
Radostnost je znakem štědré a umrtvené osoby. Osoby, která se tím, že zapomíná na všechny věci, dokonce i na sebe, snaží ve všem, co dělá pro duše, potěšit svého Boha. Radostnost je často plášť, který zakrývá život v oběti, život stálého spojení s Bohem, zápalu a velkodušnosti. Osoba, která tento dar radostnosti má, velice často dosahuje vysokého stupně dokonalosti. Vždyť Bůh miluje radostného dárce a přivine si k srdci řeholnici, kterou miluje.

(matka Tereza, instrukce sestrám, 31. března 1987; výklad Konstitucí)

Bděte nad svými vnitřními hnutími, zvláště nad těmi, jež se týkají různých výsad. Kéž nás Bůh pro své utrpení zbaví toho, abychom lpěly na výrazech jako: „já jsem starší“, „já mám více let“, „já jsem pracovala víc“, „s tou se zachází lépe než se mnou“. Každý, kdo chce být dokonalý, musí se na hony vyhýbat výrazům jako: „měl jsem pravdu“, „ukřivdili mi“, „nezasloužil jsem si, aby se tak se mnou jednalo“.
Zapuďte takové myšlenky, sotvaže vás napadnou, neboť zabývat se jimi, či dokonce o nich mluvit, to je mor, příčina velkého zla. Vroucně proste Pána, aby vás vyléčil.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XII,4; XIII,1)

Ó, soucitný a láskyplný Pane mé duše! Říkáte také: „Pojďte ke mně všichni, kdo máte žízeň, a já vám dám napít“. Je tu velikánská potřeba vody… Vím už, můj Pane, podle Vaší dobroty, že ji poskytnete. Vy sám to slibujete. A Vaše slova nemohou zklamat.
Slitujte se nad těmi, kteří nemají slitování sami se sebou! Když už je jejich neštěstí drží v takovém stavu, že k Vám nechtějí přijít, přijďte, můj Bože, Vy k nim! Já Vás o to prosím jejich jménem, a vím, že jakmile si porozumí a vzpamatují se a začnou Vás okoušet, tito mrtví budou vzkříšeni.
Ó, živé prameny ran mého Boha, jak bohatě budete vždy vyvěrat k našemu ukojení žízně. A jak jistě bude procházet nástrahami tohoto ubohého života ten, kdo se bude snažit živit oním božským nápojem.

(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 9,1.2; pracovní překlad Vojtěcha Kohuta OCD)

Sotva se někdo dotkne naší cti, nedokážeme to snést, zdá se nám, že si to nesmíme dát líbit a říkáme hned: „Nejsme svaté“. Bůh chraň, sestry, abychom po nějakém méně dokonalém skutku říkaly: „Nejsme andělé, nejsme svaté.“ I když opravdu nejsme takové, je dobré myslet, že s Boží pomocí a díky našemu úsilí se jimi můžeme stát. (…)
Chtěla bych, aby mezi vámi převládala tato svatá smělost, jež nám dává růst v pokoře a uvádí do Boží přízně; On pomáhá velkodušným a nikomu nestraní.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XVI,11-12)

Zdá-li se vám, že vám Bůh dal nějakou ctnost, považujte ji za nezasloužený dar, který vám může být opět vzat, jak se často stává ze zvláštní Boží prozřetelnosti.
Nikdy jste to nezakusily, sestry? Já ano!
Někdy se mi zdávalo, že na ničem nelpím, a když jsem byla vystavena zkoušce, dokázala jsem, že tomu tak opravdu je. Jindy naopak jsem cítila, že na něčem tolik lpím, že jsem se již nepoznávala, a šlo dokonce o věci, kterým jsem se den předtím vysmívala. (…)
Stejně se mi někdy zdávalo, že si nevšímám pomluv a reptání proti sobě: a leckdy jsem to také dokázala, takže jsem si v tom libovala. Avšak v jiných dnech stačilo jediné slůvko, abych upadla do takového trápení, že jsem toužila zemřít, neboť se mi zdálo, že mě všechno unavuje.
A tyto proměny nezakouším jenom já… Vím, že je tomu tak.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXVIII,5)

Ty, Pane, zaznamenáváš každý okamžik, který člověk využil k tomu, aby tě miloval, a za jedinou chvíli lítosti zapomínáš na urážky, kterými tě zahrnul. Toto vím z vlastní zkušenosti a nechápu, můj Stvořiteli, proč celý svět neběží k tvým nohám, aby s tebou navázal toto úchvatné přátelství. Kdyby se k tobě přiblížili, stali by se dobrými i špatní lidé. (…) Jen kdyby ti dovolili, abys byl s nimi pár hodin denně, přestože jejich duch je zmítán tisíci starostmi a světskými myšlenkami jako můj.

(Terezie od Ježíše, Kniha života VIII,6)

Blahoslavení jsou ti, kdo jsou zapsáni v knize života. Ovšem jsi-li to i ty, má duše, proč jsi ještě smutná a proč mě znepokojuješ? Doufej v Boha, vždyť Mu i nyní ještě jednou vyznám své hříchy a dosvědčím projevy Jeho milosrdenství. Z toho všeho dohromady složím píseň chvály s ustavičnými vzdechy ke svému Spasiteli a svému Bohu.

(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 17,6; pracovní překlad Vojtěcha Kohuta OCD)

Od této chvíle Pane, abych Tě aspoň v něčem následovala, chci snášet nejen trápení, jež na mne budou přicházet, nýbrž budu je považovat za cenné poklady. Jděme společně, Pane: půjdu, kamkoliv půjdeš Ty; kdekoliv projdeš Ty, tam projdu i já.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVI,6)

Ó, má Naděje a můj Otče a můj Stvořiteli a můj opravdový Pane a Bratře! Když uvažuji nad tím, že jste prohlásil, že je vaší rozkoší přebývat s lidskými dětmi, má duše se velmi raduje.
Ó, Pane nebe a země, jak tato slova pomáhají každému hříšníku, aby neztrácel důvěru! Cožpak se Vám snad, Pane, nedostává těch, jejichž společnost by Vám působila rozkoš, že vyhledáváte tak páchnoucího červa, jako jsem já?

Číst dál...

Kalendář

červen 2024
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Přihlášení