Doporučujeme
Terezie z Avily (1515–1582)
Chci vás upozornit, že pro toho, kdo se vydá na cestu vnitřní modlitby..., není podstatné mnoho přemýšlet, nýbrž mnoho milovat, a proto máte dávat přednost těm věcem, které více podněcují k lásce. Snad ještě nevíme, co je láska, a tomu se nedivím.
Terezie z Avily (1515–1582)
Když se člověku v určité době, při nejmenší zmínce o Bohu či při sebenepatrnější myšlence na Něho začnou řinout hojné slzy, takže je nemůže zadržet, je možné, že k tomu dochází víc kvůli jistým pocitům, jež se nakupily v srdci, než z lásky k Bohu, takže se zdá, že nelze přestat plakat.
V sobotu 28. března letošního roku jsme oslavili 500. narozeniny sv. Terezie od Ježíše. Dnešním svátkem této karmelitky, světice a učitelky církve se uzavírá její jubilejní rok. Při této příležitosti Vám překládáme báseň-modlitbu, v níž Terezie sama hovoří o svém narození, jakož i o smyslu svého života a touhách, které naplňují její srdce. Text svědčí o veliké svobodě a nesobecké lásce, k nimž Bůh Terezii přivedl na cestě vnitřní modlitby.
Terezie z Avily (1515–1582)
Moje sestry, ráda bych, abychom usilovaly o toto. Mějme vytrvalou touhu po modlitbě a věnujme se jí, abychom měly sílu sloužit Pánu, a ne abychom si užívaly...
Terezie z Avily (1515–1582)
Bude dobré, sestry, abych vám řekla, proč Bůh uděluje takové milosti na tomto světě (1). Jestliže jste mě pozorně sledovaly, pochopily jste to z účinků, jež působí, nyní však vám to chci zopakovat, abyste neupadly do velkého omylu a nemyslely si, že tím pouze hýčká duše.
Terezie z Avily (1515–1582)
Nesmíte si myslet, sestry, že ty účinky, o nichž jsem mluvila (1), jsou stále stejně silné.
Terezie z Avily (1515–1582)
Motýlek je mrtvý, je svrchovaně šťasten, že našel své odpočinutí a že Kristus žije v něm (1). Pohleďme nyní, jak žije, a zda se jeho nynější život liší od předešlého; zda opravdu dostal milost, o níž byla řeč, to se pozná podle účinků. Podle mého názoru účinky jsou následující.
Terezie z Avily (1515–1582)
Při duchovním zasnoubení... se ti dva (1) často odloučí, stejně tak i při spojení, při němž se dvě věci stávají jednou, nicméně se mohou oddělit a existovat každá sama o sobě.
Terezie z Avily (1515–1582)
Bude se vám zdát, sestry, že po tom, co už bylo řečeno o této duchovní cestě (1), už není, co dodat. Ale takový názor je bláhový, neboť jako nemá hranice Boží velikost, tak není nijak omezena jeho činnost. Kdo dokáže někdy vylíčit všechna jeho milosrdenství a jeho velkolepá díla? Jistě nikdo. A proto se nedivte tomu, co bylo řečeno, ani tomu, co vám ještě sdělím, neboť koneckonců to je pouze písmenko vzhledem k tomu, co se dá říci o Bohu.
Terezie z Avily (1515–1582)
Někdy vás napadne, že ten, kdo se těší velkým milostem, už se nemá zdržovat rozjímáním o tajemstvích nejsvětějšího lidství našeho Pána Ježíše Krista, nýbrž cvičit se jen v (božské) lásce. O tomto tématu jsem široce psala na jiném místě (1). Někteří mi namítali, že se v tom nevyznám, že jsou různé Boží cesty, a když už duše mají za sebou počátky, je lepší, aby se odlučovaly od tělesných věcí a cvičily se pouze v těch, jež se týkají božství. Nicméně nikdy mě nedonutí vyznat, že je to dobrá cesta.
Terezie z Avily (1515–1582)
Možná vás, sestry, napadne, že duše, jimž se Bůh tak důvěrně sděluje, jsou si už jisté, že se jím budou stále těšit, a že nemají už důvod, proč se obávat, ani proč oplakávat své hříchy. To je však velký omyl.