KARMEL

Pán mě chtěl jednoho dne potěšit, a tak mi přívětivě řekl, abych se netrápila, protože v tomto životě nelze být stále v tomto rozpoložení: někdy bych plála nadšením, jindy ne; hned jsem klidná, hned neklidná či zmítaná pokušeními: mám mu ale důvěřovat a ničeho se nebát.

(Terezie od Ježíše, Kniha života XL,18)

Vězte, že tyto dvě věci, totiž splnit vůli Boží a odpouštět urážky, jsou nezbytné pro všechny, i když v jejich plnění mohou být různé stupně. Dokonalí odevzdají svou vůli jako dokonalí a odpustí s dokonalostí; my pak budeme dělat, co můžeme… Pánu se líbí všechno.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXVII,3)

Chudinka duše nemůže vždycky dělat co chce, leč s Boží pomocí. Avšak jejím největším bohatstvím je právě to, že je stále dlužnicí, přestože se všemožně snaží Mu splácet. Často ve své touze aspoň nějak Mu oplatit propadá sklíčenosti při pohledu na svou bezmocnost, jak je zavalena tolika pracemi, překážkami a trapnostmi, jež pochází z těla, v němž žije jako uvězněná. Je však zbytečné se trápit! Nedá se nic jiného dělat, než uznat naši nouzi a dát mu naši vůli. (…) Říkejte prostě a s pokorou v srdci, neboť pokora dosáhne všeho: Buď vůle tvá!

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXII,13)

Ano, musíte se přesvědčit, že máme ve svém nitru něco úchvatného. Kdybychom si často připomínaly Hosta, který je v nás, pak by podle mého názoru nebylo možné, abychom se tak vášnivě utápěly ve světských věcech, neboť ve srovnání s Tím, kterého nosíme v sobě, by se ukázaly v celé své nicotnosti.
Nic není úchvatnějšího, než vidět, že Ten, který může svou velikostí naplnit tisíc světů, ba mnohem víc, se uzavírá do tak malé věci. On je Pánem světa a může dělat, co chce, a proto z lásky k nám se ve všem přizpůsobuje našim možnostem.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVIII,10.11)

Je-li duše zavalena vyprahlostí, roztržitostí a neklidem, ať na to nedbá a ať se tím netrápí. Chce-li mít vnitřní svobodu a nechce-li se pořád soužit, ať se přestane bát kříže, a uvidí, jak jí Pán pomůže ho nést: půjde vpřed s radostí a ze všeho bude mít užitek, protože je jasné, že nedává-li studna vodu, my ji tam nemůžeme dolévat. Avšak nemáme být nepozorní, protože dává-li ji, pak ji máme čerpat, protože Bůh v nás chce tímto způsobem rozmnožit ctnosti.

(Terezie od Ježíše, Kniha života XI,17)

Ó, soucitný a láskyplný Pane mé duše! Říkáte také: „Pojďte ke mně všichni, kdo máte žízeň, a já vám dám napít“.
Ó, Živote, který oživujete všechny! Neodpírejte mi tuto navýsost příjemnou vodu, kterou jste přislíbil těm, kdo o ni stojí. Já o ni stojím, Pane, a prosím o ni, a přicházím k Vám. Neschovávejte se, Pane, přede mnou, vždyť víte o mé potřebě, a že ona voda je skutečný lék pro duši, kterou jste Vy sám zranil.

(Terezie od Ježíše, Zvolání 9,1.2)

Byť by byla vaše představivost kdovíjak nestálá, vždy najdete mezi Otcem a Synem Ducha svatého. Kéž zanítí vaši vůli, a nestačí-li vás uchvátit tak strhující úvaha, kéž vás připoutá svou žhavou láskou.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVII,7)

Jak si toho Pán váží, když se navzájem milujeme! Vždyť dobrý Ježíš mohl uvést jiné důvody a říci: „Odpusť nám, Pane, protože konáme velké pokání, protože se hodně modlíme, protože se postíme, protože jsme kvůli tobě opustily všechno a náramně tě milujeme“. Ba ani neřekl: „Odpusť nám, protože jsme ochotni obětovat pro tebe i život“ a podobné věci, nýbrž pouze: „Odpusť nám, jakož i my odpouštíme“.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXVI,7)

Zábava za zábavou, marnivost za marnivostí, příležitost za příležitostí, začala jsem svou duši uvádět do nebezpečí; byla jsem plná roztržitostí, rostla ve mně nechuť pokračovat v tom zvláštním přátelství s Bohem, jež vyvěrá z modlitby. A také proto, že rostly mé hříchy, vytrácela se chuť a záliba, kterou jsem dřív zakoušela při cvičení ctností. Přitom jsem dobře viděla, můj Bože, že jestli mi něco chybí, pak to, že jsem chyběla tobě.

(Terezie od Ježíše, Kniha života VII,1)

Střezte se, dcery, oné pokory, jež vrhá duši do hlubokého neklidu nad velikostí vašich hříchů. (…) Někdy může být pocit vlastní ubohosti opravdovou pokorou, zatímco jindy velmi vážným pokušením. Já to zakusila a dobře to znám. Sebevětší ryzí pokora nikdy neuvádí ve zmatek, nezneklidňuje, nerozvrací, nýbrž zaplavuje duši pokojem, sladkostí a klidem. Nejenže nezneklidňuje a netísní duši, nýbrž ji rozšiřuje a dává jí větší schopnost sloužit Bohu, zatímco pokora, jež pochází od ďábla, uvádí ve zmatek, rozvrací pořádek, všechno zpřehází a je velmi trýznivá. Jste-li v tomto stavu, všemožně usilujte nemyslet na vlastní ubohost, zato úporně myslete na Boží milosrdenství, na lásku, jakou nás Pán zahrnuje a co pro nás vytrpěl.

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XL,1–3)

Připomínáme

20 čvc 2024;
00:00
sv. Eliáš, prorok
20 čvc 2024;
19:00 - 15:00
Velká pouť v Kostelním Vydří
23 čvc 2024;
00:00
bl. Jan Soreth, kněz
25 čvc 2024;
00:00
sv. Jáchym a Anna, ochránci Řádu
27 čvc 2024;
00:00
sv. Titus Brandsma, kněz a mučedník

Kalendář

červenec 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Přihlášení