Doporučujeme
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Jsem jen dítě, bezmocné a slabé. Ale právě má láska mi dává odvahu, abych se nabídla za oběť tvé lásce, Ježíši... Láska si mě zvolila za celopal, mne slabého a nedokonalého tvora... Není tato volba hodná Lásky?... Ano, aby Láska byla plně uspokojena, musí se snížit, musí se snížit až k nicotě a tuto nicotu přetvořit v oheň...
Terezie z Lisieux (1873-1897)
„Nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem. JAK JSEM JÁ MILOVAL VÁS, TAK SE NAVZÁJEM MILUJTE VY. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem." (Jan 13,34n)
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Slovíčko, milý úsměv, často stačí, aby smutná duše okřála. Ale naprosto nechci pěstovat lásku pro dosažení tohoto cíle. Vím, že brzy bych zmalomyslněla. Slovo, které řeknu s nejlepším úmyslem, bude, možná, vykládáno docela opačně. Proto, abych neztrácela čas, chci být milá ke všem (a zejména k sestrám nejméně milým), abych potěšila Ježíše. (As 237)
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Nevím, jak jsem se mohla kojit sladkou myšlenkou na vstup na Karmel, když jsem byla ještě v dětských plínkách!... Pán Bůh musel udělat malý zázrak, aby mi dal v jediném okamžiku povyrůst, a tento zázrak udělal v nezapomenutelném dni vánoc (1).
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Když láska zapustila v duši hluboké kořeny, ukáže se i navenek. Je jeden tak půvabný způsob, jak odmítnout to, co nemůžeme dát, že odmítnutí udělá zrovna takovou radost jako dar.
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Ježíš mi říká, že sestru musím milovat, že se za ni musím modlit, i kdyby mě její chování vedlo k domněnce, že ona mě nemá ráda. „Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují" (Lk 6,32).
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Pocítila jsem, že do mého srdce vstoupila blíženská láska, potřeba zapomínat na sebe, abych dělala radost jiným, a od té doby jsem byla šťastná! (AS 96)
Terezie z Lisieux (1873-1897)
S jakou touhou a útěchou jsem si od počátku svého řeholního života opakovala slova našeho otce sv. Jana od Kříže: „Je nejvýš důležité, aby se duše hodně cvičila v lásce, aby se rychle stravovala a vůbec se nezastavovala tady dole, ale dospěla hbitě k tomu, že uvidí Boha tváří v tvář." (1) (VDŽ 77)
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Ty víš, můj Bože, že jsem nikdy netoužila po ničem než tě milovat. Nedělám si nárok na žádnou jinou slávu. Tvá láska mě předcházela od mého dětství, rostla se mnou, a teď je to propast, jejíž hloubku nemohu dohlédnout. Láska přitahuje lásku.
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Zásluha nezáleží v tom, když mnoho dáváme, ale spíš když mnoho přijímáme, mnoho milujeme... Ježíš mě učí dělat všechno z lásky, nic mu neodmítat, být spokojená, když mi dá příležitost, abych mu dokázala, že ho miluji. Ale to se děje v pokoji, v odevzdanosti. Všechno dělá ve mně Ježíš, já nedělám nic. (D 142)
Terezie z Lisieux (1873-1897)
Pánu Bohu se líbí, že miluji svou maličkost a svou chudobu, líbí se mu má slepá naděje v jeho milosrdenství... to je můj jediný poklad. (D 197)