KARMEL

Tato Izaiášova slova: „Kdo uvěří našemu slovu… Je bez lesku, bez krásy…“ atd. utvořila celý základ mé oddanosti Svaté Tváři, ba lépe řečeno, základ celé mé zbožnosti. Také já jsem si přála být bez krásy, sama šlapat víno v lisu, neznámá všemu stvoření…

(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 5. srpna 1897)

Zdá se mi, že mi Ježíš může prokázat milost, abych ho už neurážela, nebo abych se dopouštěla chyb, které ho neurážejí, ale jenom mě pokořují a posilují mou lásku.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 114, sestře Anežce od Ježíše, 3. září 1890)

Ach, Celino, jak je snadné líbit se Ježíši, uchvátit jeho srdce. Stačí jen milovat ho a neohlížet se na sebe, nezpytovat příliš své chyby… Tvá Terezie není v této chvíli na výšinách, ale Ježíš ji učí těžit ze všeho dobrého i špatného, co v sobě najde.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 142, Celině, 6. července 1893)

Když se já za vás modlím, neříkám Otče náš ani Zdrávas Maria, říkám prostě s elánem srdce: „Ó, můj Bože, naplňuj moji Matinku vším dobrým, miluj ji ještě více, můžeš-li!“

(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 18. dubna 1897)

Máme-li co dělat s nějakou nepříjemnou duší, neodmítejme ji, nikdy ji neopouštějme. Mějme vždycky „meč ducha“ v ústech, abychom ji vzpamatovaly z jejích omylů: nenechávejme věcem volný průběh, abychom uchránili svůj klid; bojujme stále, dokonce i když není naděje, že bitvu vyhrajeme. Co záleží na úspěchu? Bůh od nás žádá, abychom se nezastavovali před námahami boje, abychom neztráceli odvahu a neříkali: „Čím dál tím hůř! Nedá se s ní už nic dělat, nechám toho.“ Ó, to je zbabělost; je třeba plnit svou povinnost až do konce.

(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 6. dubna 1897)

Také na mne přicházejí slabosti, ale já se z toho raduji. Ani já nejsem vždycky nad pozemskými nicotnostmi; tak například mě vyvede z míry hloupost, kterou řeknu nebo udělám. Ale vzpamatuji se a řeknu si: Jaká bída! Jsem tedy ještě na tom pořád stejně jako dříve! Řeknu si to však s velkou mírností a beze smutku. Je to tak dobré cítit se malý a slabý!

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, Poslední rozhovory, 5. července 1897)

Celino, bojím se, že jsem neřekla, co je třeba, snad si budeš myslet, že vždycky dělám to, co říkám, ach ne! Nejsem vždycky věrná, ale nikdy nemalomyslním, odevzdávám se Ježíšovi do náruče.

(Terezie od Dítěte Ježíše, korespondence, dopis z 18. 7. 1893)

Je pravda, že žádný lidský život není bez chyby, jenom neposkvrněná Panna je naprosto čistá před Boží velebností. Jaká radost při pomyšlení, že tato Panna je naší Matkou! Když ona nás miluje a zná naši slabost, čeho bychom se báli?

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 226, otci Roullandovi, 9. května 1897)

Na zemi neshledávám nic, co by mě činilo šťastnou. Mé srdce je příliš veliké, nemůže je uspokojit nic z toho, co se na tomto světě nazývá štěstím. Mé myšlenky zalétají k Věčnosti, čas skončí! (…) Je skutečně pravda, že Pán si volí malé, aby zahanbil velké tohoto světa… Neopírám se o své vlastní síly, ale o sílu Toho, který na kříži přemohl mocnosti pekla.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 245, spolusestrám, červen 1897; jedná se o parafrázi myšlenek Théofana Vénarda /1829–1861/, misionáře-mučedníka ve fr. koloniích)

Jak ráda bych se byla stala knězem, abych mohla kázat o Matičce Boží. Nejprve bych byla vysvětlila, jak málo známe její život: Neměly by se říkat věci nepravděpodobné anebo to, co neznáme; například to, že úplně malá, ve třech letech, šla Svatá Panna do chrámu obětovat se Bohu s vroucími a zcela mimořádnými pocity lásky; zatímco ona tam možná šla docela prostě z poslušnosti k rodičům. (…)
Aby se mi nějaká řeč o Panně Marii líbila a prospívala mi, je třeba, abych viděla její skutečný život, ne život předpokládaný; a jsem si jistá, že její skutečný život musel být velice prostý. Ukazují nám ji nepřístupnou; bylo by však třeba ukázat, že je možné ji napodobovat…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, Poslední rozhovory, 21. srpna 1897)

Má drahá Tetičko,

dnes večer jsme se dozvěděly o úmrtí dobrého pana Davida … Shledávám, že v těchto chvílích velkých smutků potřebujeme hledět na Nebe, místo abychom plakali. … Má milovaná Teto, když hledíme na smrt spravedlivého, nemůžeme se ubránit a závidíme mu jeho úděl. Pro něho už neexistuje čas Vyhnanství, už je jen Bůh, nic než Bůh. …

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 60, paní Guérinové, 23. srpna 1888)

Připomínáme

09 pro 2023;
08:00 - 12:00
Setkání terciářů Olomouc-Hejčín
11 pro 2023;
17:30 - 19:30
Setkání terciářů Brno
14 pro 2023;
00:00
sv. Jan od Kříže, kněz a učitel církve
16 pro 2023;
15:00 - 19:00
Setkání terciářů Frýdlant n. Ostravicí
01 led 2024;
16:30 - 19:00
Setkání terciářů Klatovy

Kalendář

prosinec 2023
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Přihlášení