KARMEL

Někdy, když čtu jistá duchovní pojednání, v nichž je dokonalost ukazována za tisícerými překážkami, obklopená spoustou iluzí, můj ubohý rozoumek se brzy unaví, zavřu učenou knihu, která mi působí bolení hlavy a vysušuje mi srdce, a vezmu si Písmo svaté. Potom se mi všechno zdá jasné, jediné slovo odhalí mé duši nekonečné obzory, dokonalost mi připadá snadná. Vidím, že stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis Otci Roullandovi, 9. května 1897)

Modlete se za mne ke Svaté Panně, moje malá ošetřovatelko, vždyť kdybyste Vy byla nemocná, hodně bych se za Vás modlila. Ale když jde o vlastní osobu, člověk si tak netroufá…
Když o něco prosíme Svatou Pannu a ona nás nevyslyší, znamená to, že nechce. Pak je třeba nechat ji dělat podle svého a netrápit se tím.

(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 23. srpna 1897)

Já shledávám dokonalost velmi snadnou, protože jsem pochopila, že stačí chytit Ježíše za srdce… Pohleď na děcko, které právě rozhněvalo svou maminku tím, že zlobilo nebo ji neposlechlo. Jestliže se schová trucovitě do kouta a křičí ve strachu, že bude potrestáno, maminka mu chybu určitě neodpustí. Ale když přijde, vztáhne k ní ručky a s úsměvem řekne: Polib mě, já už to neudělám, co může maminka jiného udělat, než že si ho něžně přitiskne k srdci a zapomene na jeho dětské zlobení?... A přece ví, že její milý maličký to při nejbližší příležitosti zase udělá, ale to nevadí, jestliže ji zase chytí za srdce, nebude nikdy potrestán…

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, korespondence, dopis z 12. 7. 1896)

Jak málo přátel měl Pán Ježíš, když mlčel před svými soudci! Ach, jakou melodií pro mé srdce je toto Ježíšovo mlčení. Stává se chudým, abychom mu mohli prokazovat lásku, nastavuje nám ruku jako žebrák…

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, korespondence, dopis Celině, 2. 8. 1893)

Otec zpovědník mě spustil s plnými plachtami na vlny důvěry a lásky, které mě tak silně přitahovaly, ale po kterých jsem se neodvažovala plout. Řekl mi, že mé chyby Pána Boha netrápí, jako jeho zástupce mi na jeho místě říká, že je Pán Bůh se mnou velmi spokojen. Ach, jak jsem byla šťastná, když jsem slyšela tato slova plná útěchy! Nikdy jsem neslyšela, že chyby nemusí Pána Boha zarmucovat, toto ujištění mě naplnilo radostí, způsobilo, že vyhnanství života snáším trpělivě.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A)

Nikdy jsem Ho neslyšela mluvit, ale cítím, že je ve mně, v každém okamžiku, vede mě a vnuká mi, co mám říkat nebo dělat. Odhaluji právě ve chvíli, kdy to potřebuji, světla, jež jsem dosud neviděla, a nejhojnějších osvícení se mi nedostává při vnitřní modlitbě, ale spíš uprostřed denních zaměstnání.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A)

Měsíc po smrti naší svaté Matky vypukla v komunitě chřipková epidemie. Byla jsem na nohou sama se dvěma dalšími sestrami, nikdy nebudu s to říct všechno, co jsem viděla, jaký se mi zdál život a všechno, co pomíjí. Den mých devatenáctých narozenin byl oslaven jedním úmrtím, brzy po něm následovala dvě další. V té době jsem se sama starala o sakristii, má vedoucí v této práci byla velmi vážně nemocná a já jsem musela připravovat pohřby, otevírat mříže chóru ke mši sv. atd.
Pán Bůh mi dal v té době mnoho milostí a síly, dnes se ptám, jak jsem mohla beze strachu dělat všechno, co jsem dělala. Smrt vládla všude, nejvíc nemocné sestry byly ošetřovány těmi, které se samy sotva vlekly, když nějaká sestra vydechla naposled, musely jsme ji nechat o samotě… Ale uprostřed této opuštěnosti jsem cítila, že Pán Bůh nad námi bdí.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A; Terezie zmiňuje návrat epidemie na přelomu roku 1891 a 1892 – zmíněná Matka Jenovéfa zemřela 5. prosince, další tři sestry počátkem ledna; hlavní vlna 1889/90 měla jen ve Francii 70 000 obětí; pro srovnání: dnes Francouzi evidují něco přes 70 000 obětí covidu.)

31. prosince 1889

Má milovaná Celino,

ty máš mé poslední sbohem tohoto roku!... Za několik hodin pomine navždy... bude ve věčnosti!...
Protože má Celina už spinká (1), musím jít já za ní, abych jí popřála šťastný nový rok...
Vzpomínáš si na dřívějšek?... Rok, který právě uplynul, byl dobrý, ano, byl vzácný pro nebe, kéž se mu ten, který následuje, podobá!...

Celino, nedivím se, že jsi v posteli po podobném roce; na konce dne, jako byl onen, je proč odpočívat...! Rozumíš?... Možná, že rok, který začne, bude poslední!!! Ach, využívejme, využívejme i nejkratších okamžiků, počínejme si jako lakomci. Buďme žárlivé na nejmenší věci pro Milovaného!... Náš poslední den roku je letos hodně smutný... se srdcem plným vzpomínek budu bdít a očekávat půlnoc... Připomínám si všechno... nyní jsme sirotky (2), ale můžeme říkat s láskou „Otče náš, jenž jsi na nebesích“. Ano, zbývá nám ještě jediné všechno našich duší!...

Zase jeden rok minul!... Celino, uplynul, uplynul, už se nikdy nevrátí; jako minul tento rok, tak pomine i náš život a brzy budeme říkat: „Je pryč“. Neztrácejme svůj čas, brzy nám zasvitne věčnost!... Celino, chceš-li, obracejme duše, tento rok musíme získat mnoho kněží, kteří by uměli milovat Ježíše!... kteří by se ho dotýkali stejně jemně, jako se ho dotýkala Maria v jeho kolébce!...

Tvá malá sestra Terezie od Dítěte Ježíše a sv. Tváře

(1) Terezie píše po jitřních před vigilií od jedenácti hodin do půlnoci, kterou trávily karmelitky u svatostánku v noci před Novým rokem.
(2) Už je skoro nemožná komunikace mezi p. Martinem a jeho dcerami vzhledem k jeho mentálnímu stavu.

(Dopisy Terezie z Lisieux)

Věřím, že blahoslavení mají veliký soucit s naší bídou, připomínají si, že byli křehcí a zranitelní stejně jako my, že se dopouštěli stejných vin, že sváděli stejné boje, a proto je jejich bratrský soucit ještě větší než na zemi. Proto o nás nepřestávají pečovat a modlit se za nás.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)

Když nic necítím, když se nedokážu modlit a když nedokážu uplatňovat ctnosti, právě tehdy nadchází vhodný okamžik ke hledání drobných příležitostí, těch malých „nic“, která působí Ježíši větší radost než vláda nad světem nebo dokonce než velkodušně snášené mučednictví: například úsměv, laskavé slovo řečené ve chvíli, kdy má člověk chuť neříkat nic nebo dát najevo svou unuděnost.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)

Připomínáme

12 čvn 2024;
00:00
bl. Hilarius Januszewski, mučedník
14 čvn 2024;
00:00
sv. Elizeus, prorok
15 čvn 2024;
08:00 - 12:00
Setkání terciářů Olomouc-Hejčín
22 čvn 2024;
15:00 - 19:00
Setkání terciářů Frýdlant n. Ostravicí
29 čvn 2024;
09:00 - 15:00
Setkání terciářů Hradec Králové

Kalendář

červen 2024
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Přihlášení