Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
V bezedné hlubině, kterou je naše vlastní nitro...
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Kontemplujme tento klaněníhodný Obraz!
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Obrovské bohatství, jež Bůh vlastní ze své přirozenosti, můžeme získat ctností lásky, neboť On přebývá v nás a my přebýváme v Něm.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Duše už se nezdržuje u náklonností, u pocitů; málo jí záleží na tom, jestli Boha cítí nebo necítí; je jí jedno, jestli jí Bůh daruje radost nebo utrpení: prostě věří v Jeho lásku.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Vniká až do morku našich kostí, a čím víc mu z lásky dovolíme, tím víc ho budeme okoušet v Jeho plnosti.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Ve skutečnosti všechna naše díla, naše námahy nejsou před Ním nic. Nemůžeme Mu nic dát, ani uspokojit Jeho jedinou touhu, kterou je obnovit důstojnost naší duše. Nic se Mu nelíbí tak jako vidět ji „růst“.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Zjišťuji, že jsem neschopná dělat pokroky, být vytrvalá, vidím množství svých nedbalostí, svých chyb, vnímám svou ubohost, poznávám svou bídu a vrhám se k zemi, rozprostírám ji před milosrdenstvím svého Mistra.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Když plameny v peci stráví všechnu nesprávnou lásku, nesprávnou bolest, nesprávný strach, pak je láska dokonalá a náš zlatý svatební prsten je větší než okrsek nebe a země.
Alžběta od Trojice (1880–1906) sepsala pojednání »Nebe ve víře« tři měsíce před svou smrtí, v první polovině srpna 1906, a zamýšlela je jako »překvapení« pro svou rodnou sestru Markétu, které ji s ohledem na brzkou Alžbětinu smrt potěší, ale především jí poskytne solidní »duchovní pokrm«, kterým se Alžběta v závěru svého života sama živila. Spisek je koncipován jako desetidenní exercicie, které si karmelitky každoročně konaly a jejichž cílem bylo hlubší připodobnění se Kristu; na každý den připadají dvě rozjímání. Po jednotlivých dnech Vám na pokračování tento spisek představíme.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
V předložené básni, která patří mezi nejkrásnější z pera blahoslavené Alžběty, autorka nastínila úplný profil karmelitky.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Chválou slávy je duše, která přebývá v Bohu, která jej miluje čistou a nezištnou láskou a nehledá sama sebe v sladkosti této lásky; miluje Boha nade všechny jeho dary, jako by nic od něho nedostala, a přeje si prospěch tohoto tak milovaného objektu. Jak jinak můžeme účinně chtít dobro Boží než konáním jeho vůle, která všechny věci uspořádává ke své větší slávě? Tato duše se mu proto musí zcela odevzdat a ztratit se v něm, že už nebude chtít nic jiného, než to, co chce Bůh.