S vyobrazením řádového znaku, jak jej známe dnes, se setkáváme poprvé na přelomu 15. a 16. století, a to bez udání výkladu použitých prvků. Proto se můžeme setkat s různými způsoby výkladu.
Historicky nejpravděpodobnější se zdá tento:
Hnědé pole ve štítu symbolizuje horu
Karmel, její vrchol se dotýká nebe.
Bílá hvězda v tomto poli je Panna Maria,
patronka (ochránkyně) a vzor karmelitánů.
Dvě hnědé hvězdy v bílém poli zastupují
postavy starozákonních proroků Eliáše
a Elizea, kteří se podle bible také na
Karmelu zdržovali a jsou v řádové tradici
nazýváni "vůdcové karmelitánů.
Jednoznačný je výklad doplňujících atributů:
Koruna a dvanáct hvězd vyjadřují motiv
mariánský: symbolizují ženu oděnou sluncem
s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12), což
je biblický obraz tradičně vztahovaný na Marii.
Ruka s plamenným mečem připomíná proroka Eliáše,
o němž Písmo říká, že "jeho slovo plálo jak
pochodeň" (Sir 48,1). Prorok totiž nezvěstoval
slovo své, ale slovo Hospodinovo, v Písmě nazvané
"meč Ducha" (Ef 6,17).
Stuha obsahuje latinský nápis s výrokem proroka
Eliáše (1 Král 19,10), který karmelitáni přijali
za své heslo:
ZELO ZELATUS SUM PRO DOMINO DEO EXERCITUUM
HORLIVOSTÍ HORLÍM PRO HOSPODINA BOHA ZÁSTUPŮ
